Severoameričtí společenští hlodavci psouni patří mezi tzv. zemní veverky - jsou blízce příbuzní našim syslům nebo svišťům. Stejně jako oni žijí v početných koloniích a vyhrabávají si rozsáhlá podzemní města. Mají dobře vyvinutý a bohatý komunikační systém a mezi jednotlivými příslušníky kolonie fungují složité sociální vztahy. Sociální strukturu a jejich chování a péči o mláďata vědci často přirovnávají k jiným sociálně žijícím živočichům, jihoafrickým šelmičkám surikatám. Následující video vám tyto roztomilé hlodavce představí podrobněji.
Psoun versus tchoř
Se životem psounů je těsně spjatý život půvabné lasicovité šelmy, tchoře černonohého. Psouni jsou jeho téměř výlučnou kořistí, vyhynutí psounů proto má za následek i vymírání těchto tchořů. Jejich záchrana přišla doslova v hodině dvanácté – a to jen díky chovu několika posledních jedinců v zajetí a vypouštění uměle odchovaných mláďat do přírody.
Dodnes je ale tchoř černonohý jednou z nejohroženějších šelem Ameriky. Psouni nejsou pro tchoře zadarmo – ti největší mohou být i větší než samotný tchoř. Vědci, kteří tchoře pravidelně kontrolují, byli svědky neobvyklé podívané: Statečný psoun (možná při obraně doupěte) zahnal svého úhlavního nepřítele na útěk.
Záchrana tchořů černonohých by tedy neobešla bez záchrany jejich potravy – psounů. Jak se do toho vědci pustili, to jste se mohli dočíst v tištěném ábíčku. K vědcům pracujícím v terénu a využívajícím nejmodernější prostředky se s námi můžete přidat alespoň virtuálně.
