Krajty patří mezi nejedovaté hady, kořist zabíjejí v drtivém objetí smyček svého těla. Ale dovedou být i jemné – to když pečují o svou snůšku vajíček, která něžně ovinou a zahřívají je. Přestože jsou jako všichni plazi závislé na teplotě vnějšího prostředí, krajtí samice dovedou svalovým chvěním svou tělesnou teplotu zvýšit o několik stupňů Celsia a předávat ji vajíčkům. Po celou tu dobu nepřijímají potravu - na lov se vydávají, až když se začnou z vajíček líhnout mláďata, o která se dál nestarají.
Krajta je výjimečný had
Krajta jihoafrická je ale výjimkou. Profesor Alexander Graham z Johannesburské univerzity sedm let sledoval 37 volně žijících krajt vybavených vysílačkami. Zjistil, že tyto krajty nejen zahřívají svá vajíčka, ale následně se starají i o právě vylíhlá mláďata. Takové chování dosud nebylo popsáno u žádného jiného hada, který klade vejce. Pozorovat chování samic, které pečovaly o vajíčka a mláďata v podzemních norách, umožnily vědci infračervené kamery, které jim spustil do jejich doupat.
Cena za teplo
Od svých příbuzných se krajty jihoafrické liší i získáváním tepla. Neprodukují ho svalovým chvěním, ale dvakrát denně se sluní u vchodu do doupěte. A aby bylo vyhřívání co nejúčinnější, změní v tomto období své mramorované krycí zbarvení na téměř jednobarevnou černou. Ani to žádná jiná krajta nedovede. Díky tomu had dokáže zvýšit svou tělesnou teplotu až na 40 oC, což už se blíží hranici, která je pro něj smrtelná. Černé zbarvení navíc krajtu zdaleka prozrazuje nepřátelům, při každém vyrušení se proto rychle ukrývá v doupěti.
Mláďata pod ochranou
U vylíhnutých mláďat krajta jihoafrická zůstává a zahřívá je ještě další dva týdny. Profesor Graham předpokládá, že je tak chrání až do doby, než mláďata stráví svůj žloutkový váček. Ten jim totiž brání v plazení a činí z nich snadnou kořist pro predátory, jako jsou drobné šelmy promyky a surikaty.
Na hranici přežití
Extrémně dlouhá péče o vajíčka a mláďata je pro samici, která během celé této doby nepřijímá potravu ani vodu, nesmírně vyčerpávající. Během ní ztratí až 40% své tělesné váhy. Trvá velmi dlouho, než se zase dostane do původní kondice. Některým samicím se to ani nepodaří - když zesláblé a vyhublé nedokážou včas najít a ulovit kořist, uhynou. Krajty, které profesor sledoval, naštěstí přežily všechny. Žádná z nich se nerozmnožovala hned v následujícím roce.
Nebezpečný výzkum
Krajta jihoafrická (Python natalensis) byla původně považovaná za jižní poddruh krajty písmenkové (P. sebae). Spolu s ní je to největší had Afriky, větší samice měří až 5 m a váží i 60 kg. Pro samostatně pracujícího vědce proto bylo jejich sledování dost riskantní. Během výzkumu byl profesor Graham touto krajtou třikrát pokousán, když jej had zaměnil za kořist, kterou nejčastěji bývají středně velké antilopy. Naštěstí krajty svůj omyl včas poznaly, své smyčky zase uvolnily a vědec mohl podat zprávu o jejich jedinečném chování.
Jedovaté strážkyně
Krajty nejsou jediní hadi, kteří se starají o potomky. Proslulými matkami jsou i američtí chřestýši (r. Crotalus či Sisturus), kteří střeží svá mláďata, dokud se poprvé nesvléknou. Na rozdíl od krajt ale tito hadi rodí rovnou živá mláďata. Také asijská kobra královská (Ophiophagus hannah) pečuje o své potomky: Jako jediný had buduje pro svou snůšku až 50 vajíček hnízdo v kupě z rostlinného materiálu. V něm vajíčka střeží po celou dobu jejich inkubace. O mláďata, která jsou stejně jedovatá jako jejich matka, už se ale nestará.