Nejrychlejší živočich na světě je sokol stěhovavý, který při útoku na kořist dosahuje rychlosti přes 300 km/hod. Současně představuje záhadu, které se od loňského roku věnuje tým vědců z Oxfordské univerzity. Jak je možné, že křehký pták s poměrně malým mozkem dokáže v této rychlosti přesně zacílit na kořist a ulovit ji, aniž by se zranil?
Rychlost a výška letu
Vědci se dlouho domnívali, že výhodou střemhlavého letu z velké výšky je moment překvapení – letící pták útok z této strany neočekává. A také, že před vlastním úderem na kořist sokol roztáhne křídla a svůj let v posledním okamžiku zbrzdí natolik, že se nezraní. Jenže nová studie ukázala, že jeho lovecká strategie je mnohem složitější. Střemhlavý let z velké výšky a rychlost v ní hrají hlavní roli.
Sokoli s kamerou
V první části svého výzkumu vědci zkoumali, jak se vlastně sokol dokáže v extrémní rychlosti orientovat. Osm sokolů vybavili lehkými kamerami a GPS snímači, které zaznamenávaly jejich rychlost a dráhu letu. Původní předpoklad, že se sokoli řídí geometrickými pravidly, se nepotvrdil. Právě naopak - sokoly moc nezajímá, jak daleko je od nich jejich kořist, ani jak rychle letí.
Zraková navigace
Sokoli využívají mnohem jednodušší metodu: Spoléhají se na to, co skutečně vidí. Během střemhlavého letu zvyšují svou rychlost otáčením, ale tím se otáčí i jejich výhled na pronásledovanou oběť. A právě to jim slouží k jejímu přesnému zaměření – stačí, když si kořist udrží ve středu zorného pole. Je to podobný navigační systém, jaký využívají i vojenské řiditelné střely či rakety.
Nebezpečný manévr
Toto zjištění ale nevysvětlilo důvod, proč sokoli loví tak nebezpečným způsobem. Úder na kořist ve vysoké rychlosti, do hejna ptáků nebo těsně nad zemí je velmi riskantní manévr. Musí jim to tedy přinášet nějakou výhodu. Buď úsporu energie, nebo úspěšnější lov. Odpověď na tuto otázku živí dravci nedodali. Vědci proto vytvořili počítačový model sokola útočícího na jeho nejobvyklejší kořist – letícího špačka.
Sokol v počítači
Počítačový sokol útočil na špačka nejrůznějšími způsoby – měnil úhel a pozici křídel, někdy jimi mával, jindy plachtil. Měnila se i dráha jeho letu – jednou špačka pronásledoval téměř rovnoběžně, jindy se k němu blížil šikmo nebo padal střemhlavým letem. Ani špaček nelétal stále stejně, někdy letěl přímo, jindy naopak kličkoval, aby se vyhnul nepříteli.
ABC TV: Dravčí zásahovka na vojenském letišti ochraňuje Gripeny • Zdroj: redakce ABC
Střemhlav dolů
Po milionech (!) simulovaných útoků vědci odhalili, jaké výhody má pro sokola jeho způsob lovu. Při vysoké rychlosti mu k manévrování stačí jen nepatrné změny v poloze křídel. Strmý úhel střemhlavého letu navíc moc manévrování nevyžaduje, jeho dráha je přímější. A čím strmější byl střemhlavý let, tím častěji sokol špačka ulovil. Naopak, při pronásledování souběžně letící kořisti musí sokol upravovat směr a i malá změna ho často zdrží natolik, že kořist mine.
Kosmopolitní dravec
Kromě Antarktidy (a Nového Zélandu) žije sokol stěhovavý (Falco peregrinus) na všech kontinentech. Ve druhé polovině minulého století ale byl na mnoha místech téměř vyhuben, příčinou bylo hlavně používání určitých pesticidů (zejména DDT) v zemědělství. Týkalo se to i naší republiky, v 70. letech u nás nebyl zaznamenán ani jeden hnízdní pár. Díky zákazu používání těchto pesticidů, přísné ochraně hnízd a částečně i umělým odchovům se začaly jeho stavy obnovovat. Dnes u nás hnízdí téměř stovka sokolích párů, kromě skal mnozí využívají městské stavby, výškové budovy nebo uměle vytvořená hnízda na různých průmyslových objektech. Patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny a druhy vyžadující zvláštní ochranu.
