Madagaskar je čtvrtý největší ostrov na světě (po Grónsku, Nové Guinei a Borneu). Od nejbližšího pobřeží Afriky ho dělí 400 km široký mořský průliv. Spolu s Indií se od ní oddělil před asi 120 miliony lety, od Indie se už jako samostatný ostrov odtrhnul před 88 miliony lety. Od té doby je izolovaný od zbytku světa a veškerá fauna a flóra se vyvíjí zcela samostatně. Prakticky všechny druhy jsou tak ostrovními endemity, tj. nežijí nikde jinde.
Nejtypičtějšími živočichy ostrova jsou nepochybně lemuři, primáti, kteří se přizpůsobili většině zdejšího prostředí. Do této skupiny patří i ksukol, lemur, kterého vědci dlouho za lemura nepovažovali. Domnívali se, že jde o jakýsi místní druh veverky. Proč, to ukázal nejnovější výzkum, který srovnal lebky obou druhů. K jakým výsledkům vědci došli, to jste si mohli přečíst v tištěném ábíčku.
Na našich videozáznamech se pak můžete podívat, jak ksukol při hledání potravy využívá své "hlodavčí" zuby, dlouhý prst, kterým jako datel zobákem ťuká na kmen a poslouchá, zda se ve dřevě nepohybuje larva, a jímž pak jako háčkem vytahuje larvy z úzkých chodbiček.
Ksukol si nepochutnává jen na hmyzích larvách, přestože ty tvoří hlavní složky jeho potravy. Kromě nich ale miluje i sladké ovoce. Protože jde o nočního tvora, který se navíc zdržuje v korunách stromů, je velmi obtížné ho spatřit v přírodě. Proto se teprve nedávno zjistilo, že se s oblibou zdržuje na kokosových plantážích, kde si pochutnává na zralých kokosech. A i v tomto případě mu velmi pomáhají jeho specializované zuby a dlouhý kostnatý prst s "háčkem".
Ksukoly chovají pouhé čtyři zoologické zahrady na světě, je to tedy opravdová vzácnost. Není divu, tito primáti patří mezi druhy ohrožené vyhynutím a jsou na Madagaskaru přísně chráněni. K jejich ochraně bylo zřízeno několik rezervací, ta nejvýznamnější je na nevelkém ostrůvku Nosy Mangabe u severovýchodních břehů Madagaskaru. Je tu zřízeno i výzkumné centrum a stanice jejich záchranného chovu. Právě tady lze získat i záběry roztomilých mláďat ksukolů.
