Studovat plejtváky obrovské není snadné – tak velký kytovec se nevejde do žádné laboratoře ani mořského akvária. Mnoho informací o nich tak pochází z náhodných pozorování nebo od velrybářů z dob, kde se ještě směli lovit. Dnes vědcům naštěstí pomáhají moderní technologie, díky nimž lze samotářské plejtváky sledovat pomocí satelitů nebo akustických zařízení.
Setkání s obry
Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) vytváří tři poddruhy, z nichž dva žijí na jižní polokouli: plejtvák antarktický (B. m. intermedia) a plejtvák menší (B. m. brevicauda). Výzkum plejtváků ve vodách kolem Nového Zélandu odstartovalo náhodné pozorování vědců z výzkumné lodi sledující seizmickou aktivitu. Ti spatřili skupinu devíti plejtváků v Jižním zálivu Taranaki u Severního ostrova Nového Zélandu.
Oblíbení korýši
Takové shromáždění plejtváků obrovských není běžné, dochází k němu prakticky jen v oblastech hromadného výskytu krilu, jímž se tito plejtváci živí. A až dosud se vědci domnívali, že záliv je jen bezvýznamnou zastávkou na cestě za potravou. Když však prostudovali oceánografická data, zjistili, že zde existuje silný výstupný mořský proud, v němž se daří druhu korýšů, které plejtváci milují nejvíc ze všech.
Odkud přišli?
Další pozorování pak prokázala, že se v Jižním zálivu plejtváci zdržují prakticky celoročně. A to už nastolilo otázku, odkud sem vlastně migrují a k jaké populaci patří. Vědci je začali systematicky studovat. Podle charakteristických skvrn a tvaru ocasní ploutve rozpoznávali jednotlivá zvířata, sledovali je a rozlišovali jejich hlasové projevy. Současně odebírali genetické vzorky z jejich tkání a trusu.
Odlišná populace
Několik let trvající výzkum přinesl překvapivý výsledek. Především se ukázalo, že novozélandští plejtváci nemigrují. Jednotlivci se možná občas vydají mimo oblast zdejších vod, potvrzení tohoto předpokladu ale vyžaduje delší čas. Mnohem důležitější jsou však výsledky genetických studií: Prozradily, že plejtváci z této populace sice patří k poddruhu plejtváka menšího, ale geneticky se od něj významně liší.
Hrozby civilizace
Celá populace, která čítá minimálně 718 jedinců, má navíc vůbec nejmenší genetickou proměnlivost ze všech žijících plejtváků obrovských. Špatné je, že už to samo o sobě ji činí zranitelnou. A to nejen vůči klimatickým změnám. V zálivu probíhá řada průmyslových aktivit – jsou tu ropné vrty, probíhá tu podmořská těžba železitých písků a zanedbatelná není ani hustá lodní doprava.
Ochrana nutná
Až dosud byli plejtváci v novozélandském seznamu ohrožených druhů vedeni jako migrant - druh, který tu nežije trvale, a lidské aktivity v zálivu se ho týkají jen okrajově. Výsledky výzkumu ale přinesly nutnost tento statut změnit. Nejenže jde o druh, který tu žije trvale, ale navíc je to zcela odlišná a snadno zranitelná populace. Vědci proto navrhli opatření, která by měla vést ke koordinaci průmyslových aktivit a ochrany těchto jedinečných tvorů.
Plejtvák obrovský
Je to největší tvor, jaký kdy na Zemi žil. Největší jedinci mohou měřit téměř třicet metrů. Ještě nikdo je nedokázal přesně zvážit, jejich váhu tak zoologové jen odhadují na 150–200 tun. Denně spotřebuje až 3600 kg krilu, což představuje 40 milionů korýšků velkých 10–17 mm. Plejtváci obvykle plavou v hloubce kolem 13 m, za potravou se ale potápějí i do hloubek přes 100 m, zaznamenaný rekord je 506 m. Pod vodou vydrží 10-21 minut. Samice rodí jednou za dva až tři roky jediné mládě dlouhé 7 m a vážící 2,5 tuny. Dožívají se minimálně 80 let, zatím to ale nebylo přesně doloženo.
