Původcem moru je bakterie Yersinia pestis. V Severní Americe se objevila teprve začátkem 20. století, zdejší savci proto proti ní nemají vůbec žádnou imunitu. Dalekosáhlé následky to má především pro populace hlodavců, v jejichž doupatech žijí blechy, které přenášejí morové bakterie. Ideálním prostředím pro šíření moru a současně i jeho rezervoárem se tak staly podzemní kolonie psounů, kteří ve čtyřech druzích obývají severoamerické prérie.
Smrtící epidemie
Psouni jsou vůči moru velmi vnímaví a přes 90 % nakažených jedinců uhyne. Mnohé kolonie v minulém století zanikly a stavy psounů klesly o více než 95 %! Morové epidemie ale neohrozily jenom je. Psouni jsou takzvaným klíčovým druhem: Tvoří základ celého prérijního ekosystému a důležitou složku potravy pro většinu predátorů. Pokud ale šelma sežere psouna nakaženého morem, onemocní také.
Požírači psounů
Přenos nemoci z kořisti na predátora se stal osudným tchořům černonohým, kteří jsou na psounech závislí. Živí se výlučně jimi a stejně jako psouni jsou vůči moru silně vnímaví. V polovině minulého století byl tchoř černonohý považován za vyhynulého, ale v 80. letech objevili vědci malou kolonii. Většina tchořů již byla morem nakažena. Podařilo se však odchytit několik zdravých jedinců, rozmnožit je v zajetí a následně vracet do přírody.
Očkovaní tchoři
Dnes patří tchoř černonohý k nejohroženějším zvířatům Ameriky, reintrodukční programy proto stále pokračuji. Jejich úspěšnost ale ohrožují nové a nové morové epidemie psounů. Organizace zabývající se záchranou tchořů proto začaly hledat způsob, jak je před morem ochránit. Ve spolupráci s vojenskými lékaři, kteří vyvíjejí protimorové vakcíny pro lidi, začaly tuto látku testovat na tchořích a od roku 2008 je před vypuštěním do přírody očkují.
Blechy vítězí
Očkovaní tchoři jsou vůči moru odolní. Přesto tu je problém: Aby bylo účinné, musí se očkování po 30 dnech zopakovat, což je u volně žijících jedinců značně komplikované. Ochránit tchoře před morem by proto mohlo jen jeho úplně vymýcení v psouních koloniích. Práškování insekticidy, které měly v norách vyhubit nakažené blechy, se ale ukázalo jako velmi pracné a jen málo účinné.
Barevná návnada
Vědci tedy změnili strategii: Rozhodli se místo tchořů očkovat samotné psouny. Vyvinuli očkovací látku, která se jim dá podávat v potravě. Současně připravili návnadu, kterou je možné nastražit do okolí nor všech čtyř druhů psounů. Kromě vlastní očkovací látky obsahuje pro psouny lákavé arašídové máslo a také neškodné barvivo, které se ukládá v jejich srsti. Díky tomu je možné rozpoznat očkovaného psouna od neočkovaného.
Velký lov
Na náročné velkoplošné akci se podíleli vědci ze 14 států, kteří během let 2013–2015 rozmísťovali návnady na co největší území obývaná psouny. V loňském roce pak proběhl velký odchyt psounů, jimž vědci odebírali vzorek srsti a vousků a zjišťovali v nich přítomnost barviva. Ukázalo se, že z více než 8700 jedinců jich přibližně 70 % návnadu sežralo a získalo proti moru imunitu. Očkování psounů tedy funguje – a snad pomůže i záchraně tchořů.
Nebezpečné blechy
Morové bakterie Yersinia pestis žijí v zažívacím traktu blech, které je kousnutím přenášejí na většinu savců včetně člověka. Hostiteli blech bývají především hlodavci, kteří si budují stálá doupata. Jen v nich se totiž mohou blechy rozmnožovat. Kolonie psounů, svišťů, syslů či krys jsou proto i dnes v mnoha částech světa rezervoárem moru. Morové rány podobné těm středověkým, kdy během jediné epidemie zemřely miliony lidí, už ale naštěstí nehrozí. V prvních fázích onemocnění lze totiž mor vyléčit antibiotiky.
