Milovníci koček to znají – není to tak, že si člověk pořídí kočku, ve skutečnosti si kočka pořídí člověka. Má ho ráda, stará se o jeho duševní pohodu a jediné, k čemu ho potřebuje, je otevírání ledničky, konzerv nebo masových kapsiček. Když to nefunguje, klidně jde o dům dál. Zkrátka, kočka domácí i po mnoha tisíciletích zůstává osobností, která žije s lidmi dobrovolně, ale v případě nutnosti je schopna se o sebe postarat. Uchovala si veškeré dovednosti a instinkty svých divokých předků.
Divoký mazlíček
Právě to je důvodem, proč kolem nás žije kromě kočičích domácích mazlíčků i spousta koček na lidech nezávislých. Koček toulavých, zdivočelých, uličních. Mnohé z nich už ani o lidskou péči nestojí. Dokážou si najít bezpečné útočiště, stejně jako si opatřit dostatek potravy. Právě o těchto kočkách se vědci domnívali, že by mohly pomoci v boji proti přemnoženým potkanům. Jak to dopadlo, se dočtete v novém čísle časopisu ABC 23/2018.
Lidem ovšem toulavé zdivočelé kočky nejsou lhostejné. Přece jen to pořád jsou kočky domácí. Snaží se jim pomáhat, ale také redukovat jejich množství. Tyto kočky totiž mají na svědomí obrovské množství drobných městských savců a ptáků. Jejich přikrmování či pouhý odchyt nestačí. Tyto kočky jsou totiž teritoriální, pokud je lidé v nějaké oblasti vychytají, na uvolněné místo se brzy nastěhují nové.
A tak se osvědčila jiná taktika – kočky se odchytnou, poskytne se jim základní veterinární péče (odčervení, očkování), vykastrují se, aby se nemohly množit, a pak se vypustí zpět na místo, kde jsou doma. Díky tomu se na toto místo nenastěhují jiné nevykastrované kočky, jejichž populace by narůstala. Spousta toulavých koček žije i v našich městech, ale nevyhnul se tomu ani mnohonásobně větší New York.
