Draví australští vačnatci kunovci severní na mnoha místech svého původního domova vymírají. Mohou za to jedovaté invazivní ropuchy obrovské, které už obsadily velkou část areálu rozšíření kunovců.
Poslední večeře pro kunovce
Pro kunovce severní (Dasyurus hallucatus) představuje mohutná ropucha lákavé sousto. Bohužel takové, na kterém si pochutnají jen jednou. Tato žába je totiž prudce jedovatá, takže kunovec po jejím pozření uhyne, aniž by svou špatnou zkušenost předal dalším generacím. Pro kunovce, již tak decimované zdivočelými kočkami a vypalováním buše, jsou ropuchy poslední ranou – všude, kde se objevily, kunovci vyhynuli.
Ráj na ostrově
V roce 2003 proto vědci v oblasti bezprostředně ohrožené invazí ropuch odchytili zbývající kunovce a 45 jedinců vysadili na ostrov zbavený všech jejich nepřátel. A hlavně - nedostupný pro ropuchy. To mělo obrovský úspěch, během několika let se populace kunovců na ostrově rozrostla na přibližně 8 tisíc jedinců. Vědci je proto začali připravovat na návrat na pevninu: Museli je naučit, že ropuchy se nežerou.
Protiropuší školení
Trénink spočíval v tom, že jim předkládali malé porce rozsekaných ropuch. Nepatrné množství jedu v nich obsažené kunovce nezabilo, ale bylo jim po něm špatně. Což si zapamatovali a už nikdy se ropuchy nedotkli. Výhodou bylo, že nepříjemnou zkušenost matky předaly svým potomkům, takže se ropuchám vyhýbali i oni. Takto vyškolené kunovce začali vědci vypouštět zpátky na pevninu.
Nikdo nepřežil
Aby mohli sledovat, jak trénink funguje, označili dvě skupiny kunovců vysílačkami. V jedné byla zvířata, která prošla "protiropuším školením", ve druhé jedinci, kteří se s ropuším jedem nesetkali. Pokus vyšel, ale vědce nepotěšil. Jak se dalo předpokládat, nevyškolení kunovci rychle uhynuli na následky ropušího jedu. Ale ani jedinci, kteří se ropuchám úspěšně vyhýbali, nežili o moc déle. Brzy totiž skončili v čelistech svých přirozených nepřátel dingů nebo zdivočelých koček.
Nebezpečně nebojácní
Ukázalo se, že pobyt v ostrovním ráji bez přirozených nepřátel zbavil kunovce opatrnosti a strachu z nich. Vědci si to ověřili jednoduchým pokusem – předkládali jim potravu ohraničenou pachem predátorů – srstí dingů či koček. Kunovci této "ozdobě" nevěnovali pozornost a klidně se do nebezpečně vonící večeře pustili.
13 generací
Příčinou změny chování je podle vědců rozmnožovací strategie kunovců. Jsou krátkověcí a za svůj život se rozmnoží jen jednou. Samci hynou hned po páření a samice brzy poté, co se jejich potomci osamostatní. Mláďata tak vstupují do života vybavena pouze zkušenostmi své matky. Stačilo 13 generací, během nichž se samice nesetkávaly s přirozenými nepřáteli, aby se strach z predátorů vytratil z celé ostrovní populace kunovců.
Dingové v ráji
Ostrovní pokus s kunovčím rájem na Zemi tak bude nutné vylepšit. Vědci už plánují, že na ostrov vysadí skupinu kastrovaných dingů, kteří se nebudou rozmnožovat, ale udrží kunovce ve střehu před predátory.
Smrtící žába: Ropucha obrovská
Původním domovem ropuchy obrovské (Rhinella marina) je Střední a Jižní Amerika. Je opravdu obrovská: samice mohou měřit až 20 cm a vážit přes 1 kg. Na východní pobřeží Austrálie byly vysazeny v naději, že budou požírat škůdce cukrové třtiny. Ropuchy se však místo toho pustily do místní fauny. A protože zde nemají přirozené nepřátele a rychle se množí (v jedné snůšce mohou mít od 8 do 35 tisíc vajíček), začaly dobývat vnitrozemí. Nebezpečné jsou jak pro svou hltavost - sežerou cokoliv, co dokážou spolknout - tak pro svou jedovatost. Jedovatá jsou i všechna jejich vývojová stadia včetně vajíček a pulců.
