Díky izolaci se na Galapágách vyvinuly jinde nevídané druhy živočichů (i rostlin). Ostrovy se bohužel od svého objevení staly vítanou zastávkou námořníků – velrybářů, ale i pirátů. Ti zde doplňovali zásoby vody a především potravin. Konkrétně masa. Dílo zkázy pak dokonala nepůvodní zvířata vysazená na ostrovy – především prasata, kozy a osli, ale také kočky a krysy.
Podivné „živé konzervy“
Na invazi nevítaných vetřelců nejhůř doplatily pomalé želvy sloní, některé ostrovní druhy vyhynuly dřív, než se ostrovní fauna dočkala ochrany. Vinu na tom nesou jak námořníci, kteří v nich viděli „živé konzervy“, tak zdivočelá prasata, kočky a krysy, které požíraly jejich vejce a mláďata. Prasata mohla i za vyhynutí leguánů galapážských na ostrově Santiago. Ti naštěstí nevyhynuli všude. A tak se dočali návratu. Tady se můžete podívat na závěrečnou fázi celého reintrodukčního (tj. návratu na původní místo) programu, vypouštění leguánů do přírody.
Želvy sloní jsou pravděpodobně vůbec nejslavnějšími živočichy Galapág. Osud některých druhů je stále nejistý, především na ostrovech, na kterých se zatím nepodařilo vyhubit nepůvodní zvířata. Nejde jen o přímé ohrožení želvích vajíček, ale také o potravní konkurenci, vysazené zdivočelé kozy spásají stejnou potravu jako želvy.
Želvy podle potravy
Vývoj želv na jednotlivých ostrovech byl ovlivněn hlavní dostupnou potravou. Některé se od sebe na první pohled liší tvarem krunýře: některé ho mají krásně kopulovitý, jiné naopak v přední části prohnutý a zatočený směrem vzhůru. Mezi těmito krajními typy existují různé přechody. A právě tvar krunýře vypovídá o způsobu hledání potravy. Želvy s kopulovitým krunýřem nemohou moc zvedat hlavu do výšky, svou potravu spásají přímo na zemi. Naproti tomu želvy s tzv. sedlovým krunýřem se přizpůsobily spásání potravy ve výšce.
Galapágy: Království leguánů
Galapágy nejsou jen želv ostrovy, jsou to také ostrovy mořských leguánů, jediných, kteří hledají potravu na dně moře. Moře u Galapág je ale dost studené, leguáni proto tráví i značnou část dne vyhříváním se na černých pobřežních skalách. Tady si samci hájí svá teritoria a bojují o samice.
Samice kladou vajíčka poměrně daleko od pobřeží, to proto, aby je uchránila před případným zaplavením mořskou vodou. Mláďata tak čeká hned po vylíhnutí cesta na bezpečné pobřežní útesy. A není to jen tak nějaké procházka, je to spíš běh o život. Na místech, kde se líhnou, totiž čekají zdejší (také endemitní, české jméno nemají) užovky Pseudalsophis biserialis. Ne každý leguán tak doběhne do bezpečí. Ale – i užovky chtějí žít. A potřebují proto žrát.
A tady se podívejte, jak leguán spásá na mořském dně řasy. Současně s nimi přijímá i spoustu slané vody, aby si nepřesolil organismus (sůl je v podstatě jedovatá), jsou schopni ji z krve odfiltrovat a speciálními solnými žlázami ji vyloučit nozdrami.
Poměrně nedávno objevený leguán růžový žije na jediném místě Galapág – na úbočí sopky Wolf na severu ostrova Isabela. Území, které obývá, má sotva 25 km2, a žije na něm necelých 200 jedinců. Je považován za kriticky ohrožený druh. Ohrožují ho krysy, které ničí jejich vejce, ale i samotná sopka – její výbuch může vyhubit celou populaci.
