Kočičí plemeno mainské mývalí kočky vzniklo pravděpodobně křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie ve státě Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Proto jméno mainská, druhé slovo "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu huňatému ocasu, nápadně připomínajícímu medvídka mývala. Divokým předkem tohoto vyšlechtěného plemena je norská lesní kočka.
Největší a nejčastější kočka
Jedna z legend tvrdí, že mainské mývalí kočky byly oblíbeným mazlíčkem francouzské královny Marie Antoinetty, která je nechala převést do Ameriky, aby unikly bouřlivým dnům francouzské revoluci. Ve Spojených státech jsou nejčastěji chovaným plemenem a ve Velké Británii zaujímají druhé místo. Se svou rodinou si vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá. Ráda si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku.
Tak trochu jiná kočka
Mývalí číča je pěkný voříšek! Chová se úplně jinak, než ostatní kočky a tím může být nejzajímavější kočkou vůbec. První zvláštností je způsob, jakým mainská mývalí kočka pije vodu. Nejprve několikrát udeří tlapkou do vody, než se z ní napije. Možná jí rozčiluje svůj odraz na vodní hladině, těžko říct. Některé kočky pijí vodu pomocí tlapky, která jim slouží jako "naběračka". Také dokážou spát na neobvyklých a nepohodlných místech, takže by se klidně vyspaly i na peci na slámě. Další jedinečností mainské mývalí kočky je její tiché, hvízdavé mňoukání a mimořádně hlasité a hluboké předení, které zní jako holubí vrkání.
Mainská mývalí kočka na vodítku
Hustý kožíšek jim slouží jako výborné topení před studenými a sychravými zimami. Mainské mývalí kočky jsou zvyklé pobývat venku, v přírodě. Povahou mohou připomínat psa, protože je možné je snadno naučit chodit na vodítku. A to se jen tak nevidí! Díky jejich impozantní velikosti a přátelské povaze se jim často přezdívá "něžný obr".
Přečtěte si také:
