Turecká angora pochází, jak název napovídá, z Turecka. A jestli znáte dobře zeměpis, tak i víte, jak se jmenuje hlavní město Turecka – Ankara. Teď už víte, kde vzala číča své jméno. Zatímco Ankaru známe jako hlavní město od roku 1923, o angoře se ví již od 15. století. Osmanští sultáni vybrané umňoukané jedince posílali francouzským a anglickým panovníkům jako dárek. Díky tomu se toto kočičí plemeno dostalo do Evropy a poté do celého světa.
Kočka jako symbol
V 18. století byly kočky symbolem společenského postavení. Angory nabyly na popularitě především kvůli srsti, která je hebká, jemná a dlouhá. Zajímavostí je, že toto plemeno nebylo vyšlechtěno chovateli, ale za původ výjimečné srsti může kočičí genetická mutace, kterou chovatelé podporovali. Tureckou angoru můžeme najít na několika portrétech evropských šlechticů jako elegantní dodatek. V 19. století se objevily kočky perské, které co se oblíbenosti týče převzaly žezlo kočkám angorským.
Národní plemeno
V Turecku se plemeno jmenuje Ankara kedisi a je považováno za národní plemeno. Hebká srst umožňuje kočkám snášet horká léta i studené zimy v horských oblastech. V Turecku platí, že kočka musí mít bílé zbarvení. Ovšem na počátku 19. století byly uznány i jiné barvy, například černá a stříbrná. Na rozdíl od jiných koček, jako je třeba ragdoll, může mít angora jakoukoliv barvu očí. Klidně každé oko jinak barevné!
Hravá a inteligentní
Angora jsou obzvlášť inteligentní. Miluje hledání pamlsků, míčky a lovení. Na svém pánovi dokáže být závislá a sleduje ho na každém kroku. Potřebuje hodně pozornosti, mazlení a doteků. Nepohrdne čenicháním ve volné přírodě a procházkami. Ale pozor, kočičky jsou velice důvěřivé k lidem, a dokáží vlézt do cizího auta. Proto by měly kočky mít čip, aby se mohly rychle najít.
