Nám lidem vyrostou za nějaký čas po narození malé, mělce zakořeněné zuby označované jako mléčné. Jak rosteme, rostou nám i čelisti, ale zuby růst nemohou. Proto postupně vypadají a nahradí je větší a silnější trvalý chrup. A ten už nám musí vydržet až do smrti. A stejné je to i u většiny ostatních savců.
Sloni dvojzubci
Výjimkou jsou sloni. Jejich chrup je na savčí poměry dost chudý: Na každé straně horní čelisti mají jediný řezák přeměněný v dlouhý kel. Ke žvýkání potravy jim pak slouží celkem čtyři stoličky – jedna na každé straně horní i dolní čelisti. Ty první, mléčné stoličky, jsou docela malé - právě takové, aby stačily slůněti vážícímu asi 100 kg. Ale když slon doroste do dospělosti, váží 3 až 7 tun. To je tak velký rozdíl ve velikosti, že by jediná výměna zubů nestačila.
Krokodýlí patent
Sloni proto mění zuby značně neobvyklým způsobem, známým spíš u ryb, žraloků či krokodýlů. Za stoličkou, která je právě funkční, je připravená další. Pomalu se v čelisti posouvá a tu před sebou vytlačuje. Stolička se tak obrušuje, až se nakonec rozpadne a její místo zaujme nová. Tento postup se během sloního života opakuje pětkrát – v tlamě má totiž připraveno šest stoliček (včetně té první mléčné) přičemž každá následující je větší než ta předchozí.
Kolísání váhy
Výměnu sloních zubů vědci důkladně prostudovali už před časem. Získané znalosti teď mohou využívat k přesnému určení věku divokých slonů. Nedávno ale přišli na zajímavou souvislost mezi zuby a kolísáním váhy. Pří vážení slonů v evropských zoo si všimli, že zatímco slůňata přibývají rovnoměrně, u dospělých jedinců váha v pravidelných intervalech kolísá až o 300 kg. Platilo to pro oba druhy slonů – africký i indický.
Příčina neznámá
Výrazné kolísání váhy vědci nejdřív dávali do souvislosti s rozmnožovacími cykly. Jenže narazili na několik nesrovnalostí: Interval mezi hubnutím slonů trval přibližně sto měsíců, zatímco rozmnožovací cyklus je roční. Váha také kolísala u všech slonů bez ohledu na to, zda se rozmnožovali nebo ne.
Dvě vs. jedna
Vědci se proto zaměřili na druhou možnost: že by změny hmotnosti slonů mohly souviset s výměnou zubů. V životě slona se totiž střídají období, kdy má v každé čelisti jedinou stoličku, s obdobím, kdy už se za ní nasouvá druhá. Slon tak po určitou dobu používá obě, což zvětšuje žvýkací plochu a umožňuje mu lepší rozmělnění potravy. V tomto období se proto lépe stravuje a přibývá na váze. Když stará stolička vypadne, zůstane opět jen jedna a příjem potravy se sníží. A slon začne hubnout.
Výhoda zoo
Výsledky studie jsou mimo jiné potvrzením, že má smysl studovat i zvířata chovaná v zajetí. Na kolísání váhy divokých slonů v přírodě se podílí řada faktorů, které výsledky zkreslují: Kromě výměny zubů, která navíc neprobíhá u všech jedinců současně, je to dostupnost potravy, změny její skladby nebo změny a nepřízeň počasí. Naproti tomu sloni v zoo žijí ve stabilním prostředí a neměnná je i kvalita a množství jejich stravy. Vědci tak jejich hubnutí a přibírání na váze mohli jasně spojit s momentálním stavem chrupu.
Nejen sloni
Neobvyklá výměna zubů u slonů je v savčím světě výjimkou, ale ne novinkou. Právě naopak – před asi 275 miliony lety měnila tímto způsobem zuby většina předchůdců dnešních savců. Kromě slonů se do současnosti dochoval u kapustňáků a dugongů (řád sirény - Sirenia), kteří postrádají řezáky i špičáky. Stejným způsobem, tj. postupným nasouváním nové a vytlačováním staré, mění stoličky také klokani.
