Národní park Serengeti v severní Tanzanii je zapsaný v seznamu světového dědictví UNESCO. Proslavily ho především každoroční migrace obrovských stád kopytníků. Ta přitahují nejen množství turistů a fotografů z celého světa, ale také celou plejádu velkých predátorů.
Náhlé zmizení
Ačkoli africká zvířata v Serengeti zoologové studují už desítky let, pořád jim zůstává ledacos skryto. Jednou z největších záhad bylo náhlé vymizení psů hyenovitých. Jejich život vědci sledovali od roku 1964, a tak jim neuniklo, že rok od roku ubývali. A to i přesto, že prostředí i množství kořisti zůstávalo pro tyto šelmy ideální. V roce 1991 pak psi hyenovití vyhynuli v parku úplně!
Vina vědců
Proč psi hyenovití ze Serengeti zmizeli, začali vědci zjišťovat hned následující rok. A přišli s teorií, že za to vlastně mohou oni sami. Aby mohli sledovat pohyb a chování psů, dávali jim na krk obojek s vysílačkou. K tomu je ale museli uspat. Tato manipulace mohla podle vědců psy vystresovat natolik, že ztratili odolnost vůči nemocem přenášeným domácími psy, především vůči viru vztekliny. A právě vzteklina měla být příčinou, proč naráz vyhynuly celé smečky.
Za hranicemi
Až donedávna byla tato teorie považována za věrohodnou. Jenže psi hyenovití vyhynuli pouze v Serengeti, mimo hranice parku jejich smečky žijí dál. Od roku 2005 se proto vědci zaměřili na populace žijící východně od parku, které studovali pomocí obojků s GPS. A i když byli tito psi vystaveni smrtelným nemocem ve větší míře než na území parku, stres způsobený uspáním a nasazením obojku u nich zvýšený výskyt chorob nevyvolával.
Bezpečí v ohradě
Díky obojkům vědci zjistili, že někteří jedinci se občas do parku zatoulají. Ale nezůstanou v něm. Vědci se tedy pokusili vysadit psy hyenovité do Serengeti uměle a sledovat, jak dlouho přežijí. Část psů žila před vypuštěním do volné přírody na ohrazeném území, část byla vypuštěna přímo.
Predátoři v podezření
Po čase se ukázalo, že ze skupiny psů vypuštěných rovnou do volné přírody uhynulo mnohem víc jedinců než z těch, kteří dlouhodobě žili v ohradě. Vědcům to napovědělo řešení celé záhady. Do ohrady se nemohli dostat lvi a hyeny, podezření tak padlo na ně. A další fakta to podpořila: V roce, kdy psi vyhynuli, stoupl počet hyen v parku z 2200 na 5500 jedinců. A podobně se zvýšil i počet lvů.
Slabší ustoupí
Souvislost s vymizením psů je zřejmá - lvi i hyeny jsou silnější. Odhánějí psy od ulovené kořisti nebo je přímo zabijí. Hladovějící psi ztrácejí energii k lovu a hůř se rozmnožují. Lvům i hyenám se přehledné pláně Serengeti líbí a neopouštějí je. Ustoupit musí ti slabší. Psi hyenovití se proto odstěhovali do kopcovitého terénu za hranicemi parku. Tam jsou daleko od lvů i hyen a zvlněný terén jim navíc skýtá lepší podmínky pro budování doupat a výchovu mláďat.
Nejstrakatější pes
Pes hyenovitý (Lycaon pictus) se od ostatních psovitých šelem liší svou nápadně skvrnitou srstí, která má u každého jedince úplně jiný vzor. Je to také jediná známá výlučně masožravá (hyperkarnivorní) psovitá šelma. Psi hyenovití loví ve smečce středně velké kopytníky, které jsou schopni pronásledovat téměř hodinu rychlostí až 66 km/hod.