Tamarau patří do příbuzenstva asijských buvolů (r. Bubalus), ale žije pouze na filipínském ostrově Mindoro. Proto se mu také přezdívá mindorský zakrslý buvol. Jeho osud byl donedávna nejistý: Po vysazení domácího skotu na ostrov ve 30. letech minulého století vyhynula většina jeho populace na dobytčí mor.
Kriticky ohrožený Tamarau
Svůj podíl na vymírání zakrslých buvolů měl i nadměrný lov pro maso a trofeje i kácení původních lesů a jejich přeměna v zemědělskou půdu. V 70. letech minulého století tak na ostrově přežívalo posledních asi 100 jedinců a tamarau se ocitl na seznamu druhů kriticky ohrožených vyhynutím. V roce 1979 proto dala filipínská vláda podnět ke vzniku komise pro záchranu tamarau a zasadila se o ochranu posledních míst, kde přežívali.
Nezdařený návrat
Jedním z prvních pokusů ochranářů byla již v roce 1982 snaha o vytvoření záložní populace v zajetí. Tento pokus ale dokonale selhal – dvaceti jedincům chovaným v zajetí se do roku 1999 narodilo a přežilo jediné mládě! Poslední šancí pro buvoly tak zůstala jejich důsledná ochrana ve volné přírodě. Do projektu záchrany tamarau se postupně zapojila řada mezinárodních ochranářských organizací a dobrovolníci z řad místních obyvatel.
První kroky
Ochranáři se zpočátku zaměřili na úplné vymýcení nelegálního lovu buvolů a s podporou chovatelů domácího skotu zastavili šíření dobytčího moru. Nejdůležitějším krokem ale bylo navázání spolupráce s domorodými obyvateli ostrova, pro které býval lov buvolů součástí jejich tradičního způsobu života. Jejich zapojení bylo o to důležitější, že většina domorodých komunit obývá s buvoly stejná území.
Tři lokality
V posledních letech přináší úsilí ochranářů nečekaně slibné výsledky. Ještě před 22 lety přežívalo na ostrově posledních 150 jedinců, ale při sčítání v loňském roce už jich bylo 523. Tato čísla ovšem mají háček - většina buvolů žije na jediném místě, v národním parku Mt. Iglit-Baco uprostřed ostrova. Jediné další dvě populace jsou velmi malé - v jedné žije asi 50 jedinců a v té druhé dokonce jen 12. Tak malé počty prakticky odsuzují celou skupinu k postupnému vyhynutí.
Nové plány
Přesto lze mluvit o výjimečném ochranářském úspěchu. Na jeho základě ochranáři začátkem roku vypracovali nové plány, jejichž hlavním cílem bude posílení obou málopočetných populací. Tím se zvýší jejich šance na přežití, a pokud by všechno šlo podle předpokladů, počty jedinců v nich by se mohly stabilizovat a následně zvyšovat.
Národní poklad
Optimismus ochranářů jde dokonce tak daleko, že věří, že do roku 2050 budou tamarau žít na většině území ostrova, jako tomu bývalo v minulosti. Jsou považováni za národní poklad ostrova Mindoro a jeden z jeho klíčových druhů. Ostrov totiž sdílí s dalšími 16 druhy vzácných endemitních živočichů (tj. druhů, kteří jinde nežijí). Záchrana tamarau tak pomůže zachránit i je.
Zakrslý buvol
Tamarau (Bubalus mindorensis) je opravdu malý, dospělí jedinci měří v kohoutku přibližně metr a váží kolem 200–300 kg. Samci žijí samotářsky a jsou značně agresivní. Pokud se cítí ohrožení, neváhají na domnělého nepřítele zaútočit. Původním prostředím tamarau byly horské lesy, ale jejich vykácení je vytlačilo do otevřené travnaté či křovinaté krajiny.
