Levhart obláčkový (Neofelis nebulosa) z jihovýchodní Asie a Indonéských ostrovů žije velice skrytě, protože obývá nejvyšší patra tropických pralesů. Stromovému životu je dokonale přizpůsobený. Umí i to, co většina koček nedovede – šplhat ze stromu po kmeni hlavou dolů a zavěsit se jedinou packou za větev jako lenochod.
Ostrovní endemit
Ještě na přelomu tisíciletí vědci rozeznávali jen několik poddruhů této šelmy. V roce 2006 jim však genetický výzkum prozradil, že obláčkoví levharti z ostrovů Sumatra a Borneo jsou samostatný druh (levhart Diardův, Neofelis diardi). Naproti tomu levhart z ostrova Tchaj-wan je opravdu jen poddruh, a to levhart obláčkový tchajwanský (N. nebulosa brachyura). Je to ovšem vzácný ostrovní endemit, nikde jinde nežije.
Marná snaha
Možná bychom měli napsat spíš "nežil". Levhart tchajwanský byl totiž na ostrově naposledy spatřen v roce 1983. Ještě v roce 1998 bylo údajně několik levhartů uloveno, ale pytláci se jich kvůli obavě z vysokých trestů zbavili. Stačilo to však k oživení naděje, že tato šelma dosud nevyhynula. Vědci proto v oblastech, kde byl levhart naposledy zaznamenán, rozmístili desítky fotopastí. Získali z nich přes 16 tisíc snímků, ale levhart se na žádném z nich neobjevil.
Zmrtvýchvstání vyhynulých
Levhart tchajwanský byl proto v roce 2013 zařazen mezi vyhynulé druhy. Jenže vyhynulých druhů, které se jen skrývaly a náhle se po mnoha letech objevily, už věda zažila hodně. Hned ke dvěma takovým objevům došlo letos v únoru. "Zmrtvýchvstání" se dočkal poddruh galapážské želvy sloní z ostrova Fernandina, který nikdo neviděl od roku 1906. A v Africe se podařilo vyfotografovat černého levharta, který byl na tomto kontinentu dosud znám z jediné fotografie z roku 1909 (psali jsme v ABC 6/2019)!
Nečekané setkání
Od posledního pozorování levharta tchajwanského ještě zdaleka neuplynula tak dlouhá doba. A teď se zdá, že se i on jen dovedně skrývá a úspěšně se vyhýbá fotopastem. Loni byl totiž údajně spatřen hned na dvou místech ostrova dvěma týmy ochránců přírody. Jedna skupina zpozorovala levharta šplhajícího na strom a následně ho pak sledovala, jak na skalním útesu loví kozu. Druhá jela na mopedech a levhart chvíli běžel souběžně s nimi, než se vyšvihl na strom a zmizel jim z dohledu.
Nové pátrání
Žádná skupina nestačila levharta vyfotografovat, informace proto nejsou doložené. Ale fakt, že jde o dvě nezávislá pozorování s přesným popisem situace, jim dodává na věrohodnosti. Obě pozorování se uskutečnila na jihovýchodě ostrova. Vědci proto podnítili vládu, aby v oblasti zastavila těžbu dřeva a zakázala lov a jakékoliv rušivé aktivity. A ve spolupráci s místními zintenzivnili pátrání, které by mohlo přítomnost vzácné kočky potvrdit.
Nejmenší velká kočka
I když největší jedinci váží jen okolo 20 kg, patří levhart obláčkový mezi velké kočky. Přesto má některé znaky společné s malými kočkami – dovede příst a umí zúžit zornice do štěrbiny. Jeho nejvýraznějším znakem, který ho odlišuje od všech ostatních koček, jsou zuby. V poměru k hlavě má mimořádně dlouhé špičáky (až 4 cm), které mu slouží k udržení kořisti ulovené v koruně stromu.
