Lidské i zvířecí hřbitovy dobře známe z naší současnosti. Už méně se ale ví, že existují také hromadné hřbitovy dinosaurů.

Dinosauři byli nesmírně úspěšní - souše naší planety ovládali po závratně dlouhou dobu téměř 150 milionů let a jejich fosilie známe z území prakticky všech současných kontinentů. A ačkoliv drtivá většina objevů jejich fosilií má podobu jedné nebo několika málo částečně dochovaných koster, byly učiněny i objevy skutečných hromadných pohřebišť dinosaurů. Na jediném místě byly pohřbeny desítky, stovky nebo dokonce tisíce zvířat stejného druhu.

Ranč dinosauřích duchů

Jedním z nejslavnějších masových pohřebišť dinosaurů je Ranč duchů (Ghost Ranch) na území Nového Mexika v USA. Tato paleontologická lokalita je systematicky zkoumána od roku 1947. Zatím na ní bylo odhaleno přes tisíc koster menšího masožravého dinosaura druhu Coelophysis bauri.

Tito asi tři metry dlouzí štíhlí predátoři žili v období pozdního triasu. Nahromadění jejich koster v takovém množství je pro vědce stále záhadou. Nejpravděpodobnější hypotéza pracuje s možností, že je zahubila jakási nenadálá přírodní katastrofa - snad mohutná záplava nebo ohromná písečná bouře.

Past na dravce

Ze Severní Ameriky pochází i další pozoruhodná lokalita, objevená v roce 1927 na území Utahu. Naleziště Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry vydalo stovky fosilií dinosaurů, z nichž drtivá většina patří jedinému druhu - teropodovi jménem Allosaurus fragilis.

Tito velcí predátoři byli vládci pozdně jurských ekosystémů na západě Severní Ameriky a zřejmě i Evropy v době před 150 miliony let. Objev téměř padesáti jedinců různého věku a velikosti na jednom místě naznačuje, že zde kdysi musela být jakási přírodní past, která tyto dinosaury z dalekého okolí přilákala a posléze i zahubila. Mohlo se jednat například o bažinu, v níž alosauři postupně hynuli po celé roky nebo snad i desetiletí.

Evropské objevy

Roku 1878 objevili belgičtí horníci v hloubce 322 metrů pod povrchem několik desítek koster býložravého dinosaura druhu Iguanodon bernissartensis. Více než třicet kosterních exemplářů z uhelného dolu u městečka Bernissart se stalo ve vědeckém světě doslova senzací. Tehdejší vědci vyslovovali o původu koster množství hypotéz, včetně té, že se jednalo o místo podobné "sloním hřbitovům", kam měli staří jedinci iguanodonů odcházet zemřít.

Pravděpodobnější je nicméně méně mystická varianta přírodní katastrofy, která před asi 126 miliony let tyto velké býložravce pohřbila. Na začátku 20. století bylo hromadné pohřebiště objeveno také na území jižního Německa v lomu u obce Trossingen. Koncem triasu tu zahynulo velké množství dlouhokrkých plateosaurů, menších příbuzných pozdějších obřích sauropodů.

Rohatí neplavci

Mezi nejznámější pohřebiště dinosaurů patří nicméně severoamerická "lůžka kostí". Představující památky na pohromy, které opakovaně postihovaly stáda rohatých dinosaurů (ceratopsidů), zejména rodu Centrosaurus a Styracosaurus. Tito mohutní a zavalití čtvernožci byli dobře vybaveni pro souboje s dravci, ale ne pro plavání. Zřejmě tak často utonuli při pokusu přebrodit rozvodněnou řeku, podobně jako se to stává v Africe dnešním pakoňům.

Výzkumy ukázaly, že těžiště těla bylo u ceratopsidů ponořených do vody umístěno naprosto nevhodně a jejich hlava byla tlačena směrem pod hladinu. Právě to může být hlavní důvod výskytu rozsáhlých hřbitovů rohatých dinosaurů na území kanadské provincie Alberty, které vznikly v období pozdní křídy, zhruba před 76 miliony let.

Dinosauří Pompeje

V posledních desetiletích je největší velmocí v objevování nových druhů dinosaurů Čína. Byly odtud popsány i fantasticky zachované fosilie opeřených dinosaurů, za což vděčíme zejména druhohorním sopkám. V době střední jury až spodní křídy chrlily zdejší vulkány velké množství materiálu, který okolní krajinu rychle zakryl v podobě silné vrstvy sopečného popela. Mnohdy se tak ve vrstvách popela unášeného říčním proudem zachovala celá společenstva živočichů. Známé jsou i unikátní objevy, jako byla fosilie dospělce rodu Psittacosaurus (malý rohatý dinosaurus) se 34 mláďaty! Není divu, že se této lokalitě z provincie Liao-ning začalo přezdívat "dinosauří Pompeje".

Proč vyhynuli dinosauři? Nepřežili ledové peklo

Začátek zkázy dinosaurů

V Severní Dakotě to začalo otřesem, který rozbouřil vnitrozemské moře v místech. Pak se objevily částice roztaveného skla, které jako drobné střely padaly z oblohy a na souši zapalovaly požáry. Ve vodě ucpávaly žábry rybám. Na moři se zdvihla devět metrů vysoká vlna tsunami, která udeřila na pobřeží v místě říční delty. Oblast se pokryla kalem a těly sladkovodních ryb. A zanedlouho přišla další vlna, která oblast překryla štěrkem, pískem a jemným sedimentem.

Tři čtvrtiny života

Vzniklo pohřebiště, v němž se kromě ryb dochovaly i kmeny stromů, těla malých savců a část kostry rohatého dinosaura rodu Triceratops. Celou tuto místní katastrofu má na svědomí asteroid, který před 66 miliony lety dopadl do oblasti současného Mexického zálivu. Zanechal po sobě takzvaný Chicxulubský kráter a zahubil asi 75 % všeho živého na Zemi – včetně dinosaurů, ptakoještěrů a mořských plazů.

Archa zkázy

Lokalita dostala jméno Tanis po staroegyptském městě, v němž byla ve filmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy objevena biblická Archa úmluvy. Vědci jej objevili v roce 2016, letos zveřejnili první výsledky jeho zkoumání. Pravděpodobně jde o jakousi momentku, v níž se zachoval jeden z prvních okamžiků celosvětové zkázy.