Domácí kočka může mít téměř libovolnou barvu srsti a nikoho to nepřekvapí. Když se ale něco podobného objeví u některé z jejích divokých příbuzných, vědci zbystří. A právě to se nedávno stalo: ukázalo se, že kočka Temminckova může mít šest odlišných barev srsti! Má tak nejvíc barevných forem ze všech divokých kočkovitých šelem.
Náhodný kočičí objev
K překvapivému objevu proměnlivosti zbarvení kočky Temminckovy došlo spíš náhodou. Vědci chtěli v údolí řeky Dibang v severovýchodní Indii zjistit, jaké druhy divokých zvířat v oblasti žijí a jaké vztahy s nimi mají místní obyvatelé. Použili k tomu množství fotopastí, které rozmístili v lesích po celé oblasti.
Co to je?
Kromě jiných druhů zvířat zachytily kamery i několik přibližně stejně velkých koček, které ale na první pohled vypadaly jako odlišné druhy. Skvrnité zbarvení jedné z nich připomínalo kočku bengálskou (Prionailurs bengalensis), druhé levharta obláčkového (Neofelis nebulosa). Obě šelmy se v dané oblasti vyskytují, ale na rozdíl od koček z fotografií mají jinou velikost. Muselo tedy jít o něco jiného. Ale o co?
Různé barvy
Vědcům nezbývalo, než srovnat a vyhodnotit fotografie všech kočkovitých šelem, které fotopasti zachytily. Porovnali jejich fyzické znaky a došli k závěru, že všechny středně velké kočky jsou navzdory odlišnému vzhledu jediný druh – kočka Temminckova. A mají šest různých barevných forem: jednobarevnou zlatou, šedou, černou a skořicovou a dva typy skvrnitého zbarvení – levhartí a hustě tečkované.
Proč se nekříží?
Kočka Temminckova (Catopuma temminckii) žije v lesích jihovýchodní Asie, nevyhýbá se ani horským oblastem. Ještě donedávna ji vědci znali v pěti barvách, jednotlivé barevné formy ale nikde nežily ve stejné oblasti. Jak je tedy možné, že v jediném údolí žije dokonce šest barevných forem a nekříží se? Klíčem k řešení může být prostředí. Údolí Dibang navazuje na podhůří Himálaje, na malém území se tu proto střídá pestrá mozaika krajiny od hor až po nížinný tropický prales.
Nový výzkum
Zdá se, že za barevnou škálu koček může právě tato rozmanitost. Skvrnité formy koček žijí spíš ve výškách nad 3000 m, zatímco jednobarevné se zdržují v nížinách. Skvrnité a šedé kočky navíc loví v noci a ostatní ve dne. Rozdíly v životní strategii nejspíš souvisejí s druhem a dostupností převládající kořisti a možná i se snahou vyhnout se silnější konkurenci, tygrům a levhartům. Potvrzení těchto teorií ale bude vyžadovat ještě další podrobnější výzkum.
Galerie: Kočka Temminckova se vybarvila >
S kým je příbuzná?
Kočka Temminckova nezamotala hlavu vědcům poprvé. Už její samotné zařazení mezi ostatní kočkovité šelmy naráželo na potíže. Dlouho byla považovaná za příbuznou africké kočky zlaté (Caracal aurata), které se vzhledem podobá. Až začátkem našeho tisícileté vyvrátil toto příbuzenství genetický výzkum. Podle něj patří kočka Temminckova do skupiny s kočkou mramorovanou (Pardofelis marmorata). Mnozí zoologové ji do tohoto rodu řadí dodnes.
Ani mramorovaná
Kočky rodu Pardofelis jsou ale přizpůsobené stromovému způsobu života, mají abnormálně ohebné klouby (umožňují jim šplhat po kmeni hlavou dolů) a prodloužený ocas. I když kočka Temminckova po stromech šplhat umí, tato přizpůsobení jí chybí. Navíc se nápadně liší i tvarem lebky. Nejnověji tak je kočka Temminckova řazena spolu s kočkou bornejskou do rodu Catopuma.
