Lov ohrožených kytovců zakazují mezinárodní úmluvy. Udělily však výjimku původním obyvatelům Sibiře, Aljašky a Grónska, pro které jsou velcí mořští savci důležitým zdrojem obživy a jejich lov je součástí místní tradice. A právě takový tradiční úlovek z Grónska se stal zdrojem naprosto nečekaného vědeckého objevu.
Anděl nebo jednorožec?
V 80. letech minulého století se jeden grónský muž vypravil na lov. Doufá, že uloví andělsky bílou běluhu nebo "jednorožce" narvala, kteří se ve zdejších vodách docela hojně vyskytují. Lov se zdaří, ale úlovek je podivný – zastřelené zvíře má neobvyklé zuby a nevypadá ani na jeden z těchto druhů. 
Nicméně maso je maso. Lovec tedy kytovce naporcuje a lebku, která mu bude připomínat neobvyklý úlovek, si jako trofej přitluče pod střechu své kůlny na nářadí. O několik let později si jí tady všimne jistý profesor z Grónského institutu přírodních zdrojů. I jemu se zdá podivná, vyzpovídá proto lovce a lebku pošle do Kodaně. Tady trofej – označená jako MCE1356 – skončí v muzejním depozitáři, kde na ni tiše usedá prach.
Kříženec běluhy a narvala
Příběh ale končí jen dočasně. Lebku z muzea po téměř třiceti letech důkladně oprášil tým vědců z Kodaňské univerzity. Letos v červnu zveřejnili výsledky jejího zkoumání. Potvrdily, že grónský lovec i pan profesor měli pravdu. Genetická analýza DNA získané z vnitřku zubů prokázala, že lebka MCE1356 patřila samci hybrida – křížence první generace, jehož otcem byla běluha a matkou narval. Jde o první a zatím také jediný důkaz o tom, že je křížení mezi těmito dvěma druhy arktických ozubených kytovců vůbec možné.
Jedinečná událost
Běluhy a narvalové spolu obvykle vycházejí přátelsky, dokonce občas plavou kus cesty společně. Co však přimělo samce běluhy a samici narvala ke vzájemnému páření, vědci netuší. Jsou si ale jistí, že šlo buď o nesmírně vzácnou, nebo naopak zcela novou událost – v genomech obou druhů totiž není ani stopy po tom, že by u nich za posledních nejméně 1,25 milionu let docházelo k mezidruhovému křížení. Stejně tak pozoruhodný je ale i životní styl křížence MCE1356, který odhalila chemická analýza kostí lebky.
Bude příběh pokračovat?
Běluhy i narvalové loví kořist plovoucí ve vodním sloupci. Naproti tomu hybrid se svými zvláštními zuby se zřejmě musel živit tím, co našel na mořském dně. Přesto se MCE1356 dožil dospělosti a možná by se i rozmnožil a založil druhou generaci kříženců, kdyby nepotkal svého lovce. Jenže to bychom zase o jeho příběhu vůbec nevěděli. A tím pádem ani nemohli pátrat po dalších křížencích mezi mořskými "anděly" a "jednorožci".
Galerie: Arktičtí kytovci >
Narval jednorohý
Monodon monoceros
- délka až 6 metrů
- spirálovitě zakroucený "roh jednorožce" je ve skutečnosti levý horní špičák, který u samců prorůstá čelistí. Může být dlouhý 2 až 3 metry
- loví jen pár druhů kořisti: tresky, halibuty, olihně a korýše
- v polárních oblastech žije celoročně a stěhuje se z místa na místo podle toho, kde zrovna hladinu moře pokrývá souvislý led
- za potravou se často potápí do hloubky přes 1500 metrů
- dožívá se 50 i více let
- kůže je bohatá na vitamin C, ale v tuku se hromadí jedovaté látky ze znečištěného prostředí. Domorodí Inuité by si proto lov narvalů ve vlastním zájmu měli rozmyslet
Běluha severní
Delphinapterus leucas
- délka až 6 metrů
- silná vrstva podkožního tuku umožňuje přežít v ledové vodě
- bílé zbarvení a výrazná mimika z ní dělají mořského "anděla"
- její další přezdívka je „mořský kanár“, protože vydává různé zvuky
- je méně vybíravá než narval a loví různé ryby, korýše i měkkýše
- v tlamě má dvě řady stejnorodých zubů
- chybějící hřbetní ploutev umožňuje plavat těsně pod ledem
- mláďata se rodí tmavá a postupně bělají
- na rozdíl od jiných kytovců nemá srostlé krční obratle a může otáčet hlavou
Pizzly: Další arktický kříženec
"Běluhonarval" MCE1356 není jediným arktickým křížencem, který byl v nedávné minulosti objeven. V roce 2006 tu byl poprvé uloven pizzly – kříženec ledního medvěda (anglicky polar bear) a grizzlyho. Oba druhy se od sebe oddělily poměrně nedávno a mohou se bez problémů vzájemně rozmnožovat. Dlouho jim v tom ale bránila ekologická bariéra – lední medvědi žijí v zaledněných oblastech, grizzlyové v lesích.
Globální změny klimatu však způsobily, že grizzlyové postupují na sever, kde se setkávají s ledními medvědy. Výsledkem jsou kříženci, jejichž vzhled kombinuje znaky obou druhů. Chováním se však pizzlyové zřejmě víc blíží ledním medvědům.
Velryba grónská
Běluha a narval jsou arktickými endemity, nikde jinde je nenajdeme. Celý život v arktických a subarktických vodách však tráví i jeden zástupce kosticovců – řádu kytovců, kteří mají místo zubů v tlamě kostice, jimiž cedí z vody drobnou potravu. Velryba grónská (Balaena mysticetus) je jedním z nejdéle žijících živočichů na Zemi – dožít se zřejmě může víc než 200 let.
Dorůstá přitom délky až 18 metrů, a protože je hodně zavalitá, její váha se může vyšplhat až na 100 tun. Mimořádně masivní trojúhelníkovitá lebka slouží k prorážení vrstvy ledu. Domorodí Inuité udávají, že velryby grónské probourají i víc než půl metru silný led, aby se mohly nadechnout.
