Lenochodi jsou a vždycky byli výlučně americká zvířata. V současnosti tu žije pouhých šest druhů dvou- a tříprstých lenochodů. Většinu života tráví ve větvích tropických pralesů zavěšení hlavou a hřbetem dolů. Mají pomalý metabolismus a v jejich srsti žijí řasy, které jí dodávají zelený nádech. To všechno víme. Víme i to, že před 50 miliony až 10 tisíci lety bylo lenochodů mnohem víc. Žili od Aljašky po špičku Jižní Ameriky a možná i v Antarktidě a byli úplně jiní než šestice žijících druhů. Nevěděli jsme však, jak jsou si vymřelí a současní lenochodi příbuzní.
Lenochodi ve vlnách
Vymřelí lenochodi byla stromová i pozemní zvířata, ale existovala i jedna obojživelná skupina. Lenochod Thalassocnus obýval pacifické pobřeží Jižní Ameriky a byl plně přizpůsoben dlouhodobému pobytu v mořské vodě.
Měl silnou izolační vrstvu podkožního tuku a velmi těžké kosti, které mu umožňovaly potápět se až ke dnu moře, kde spásal mořskou trávu a porosty řas. Nozdry se posunuly nahoru a pohyb ve vodě usnadňoval plochý ocas, jako mají bobři a ptakopyskové. Nic, co byste čekali od lenochoda!
Obři doby ledové
Mořští lenochodi byli příbuzní další skupině, která se dnešním druhům podobá asi jako kamion dětskému autíčku. Megatherium dosahovalo velikosti slona a patřilo k největším savcům doby ledové. O něco menší byli zástupci dalších vývojových linií Megalonyx a Mylodon, velcí asi jako poník. Představitelem relativně malých a pravděpodobně stromových pravěkých druhů je pak Acratocnus. Vyhynulých lenochodů je samozřejmě víc, ale tihle jsou pro naše "překopání" evolučního stromu lenochodů nejdůležitější.
Evoluce vzhůru nohama
Ačkoliv je od sebe na pohled téměř nerozeznáte, dokud jim nepřepočítáte prsty, nejsou si dnešní dvouprstí a tříprstí lenochodi blízce příbuzní. Jejich podobnost je výsledkem procesu konvergentní evoluce, kdy různé skupiny nezávisle na sobě získávají pod vlivem prostředí stejné znaky. Ze srovnávání koster žijících i vymřelých lenochodů vědcům v minulosti vyplynulo, že "dvouprsťáci" jsou víc než "tříprsťákům" příbuzní megalonyxům, zatímco "tříprsťáci" mají blíž k obrovským megatériím. Jenže jak se ukázalo, kosti byly v tomto případě poněkud zavádějící.
Dvojitý důkaz
Prokázalo to zkoumání molekul jak bílkoviny kolagenu, tak i mitochondriální DNA ze 120 až 400 tisíc let starých kostí. Výsledky zamávaly pohledem na evoluci celé skupiny rychlostí, která rozhodně není lenochodí. Podle nich totiž tříprstí lenochodi tvoří jednu vývojovou větev nejen s megatérii, ale také s megalonyxy, kteří se až dosud házeli do jednoho pytle s "dvouprsťáky". A dvouprstí lenochodi zase patří k mylodonům, kteří se považovali za úplně izolovanou skupinu. Tou jsou pak pro změnu stromoví lenochodi rodu Acratocnus, kteří byli až dosud zařazováni k megalonyxům.
Spící megatérium
Tenhle dokonalý chaos je krásným důkazem toho, že i vědecká teorie zdánlivě pevná jako fosilní kost se může pod jediným přesvědčivým důkazem sesypat jako domeček z karet. A nezapomeňte, že když se v zoo otráveně díváte na lenochoda tříprstého (který už zase spí), pozorujete blízkého příbuzného gigantických megatérií.
Lenochodi
Zástupci hlavních vývojových linií lenochodů. Podle nových poznatků jsou tříprstí lenochodi příbuzní megalonyxům a megatériím. Dvouprstí lenochodi patří k mylodonům a lenochodi rodu Acratocnus představují úplně oddělenou vývojovou větev.
lenochod Acratocnus z Antilského souostroví
současný lenochod dvouprstý (rod Choloepus)
jihoamerický Mylodon
severoamerický Megalonyx
jihoamerické Megatherium
současný tříprstý lenochod (rod Bradypus)
člověk s výškou 1,8 metru
Srovnej lenochody dneška a doby ledové >
Lenochodi z Karibiku
Antilské souostroví, do kterého patří i Kuba, možná ještě před 5000 lety obývali lenochodi rodu Acratocnus. Nyní se ukázalo, že jde o izolovanou vývojovou větev, která se před 30 miliony lety oddělila od všech ostatních lenochodů a dál se vyvíjela zcela samostatně. Tento objev podporuje teorii, že před asi 33 miliony lety byly Antilské ostrovy nakrátko propojeny s Jižní Amerikou pevninským mostem, který vytvořil posun Karibské desky.
