O prapůvodu koček jsme donedávna věděli žalostně málo. K lidem se přidaly a nechaly se ochočit zhruba před 15 000 lety. Úplně přesně ale nevíme, kde k tomu došlo. A právě to řešili výzkumníci z Oxfordu, kteří si na pomoc přibrali metody biomolekulární genetiky. Nejprve si ale "vypůjčili" 209 datovaných kočičích ostatků. Pocházely z třiceti nalezišť od Egypta, Íránu přes celou vnitrozemskou Evropu až po německé pobřeží. Ty nejstarší exempláře byly staré 9500 let, nejmladší zase z 18. století.
Kočičí migrace
Pak vstoupila do hry laboratorní technika, sekvencování mitochondriální DNA, díky kterému mohli oxfordští badatelé načrtnout mapu vzájemné genetické blízkosti jednotlivých historických populací koček. První výsledky pokusu byly bez překvapení: Ukázalo se, že k prvotnímu zdomácnění koček došlo na území dnešní Libye. Pouštní divoké kočky se usadily v domovech Egypťanů a odtud zahájily cestu na střední východ, k tehdejší Mezopotámii a Babylonii. A zpět k pobřeží Středozemního moře přes Turecko na Kypr a třeba do Bulharska.
Vikingská invaze
Byla to dlouhá cesta, než se kočičí předci rozšířili Afrikou a Eurasií, nicméně ve 4. století n. l. jsou kočky už běžné. Jenže co to? Genetické testy kočičích pozůstatků prokázaly, že kočky kolonizovaly Evropu hned nadvakrát! Zhruba v 9. století se na západě Evropy začínají objevovat exempláře, které mají k původní egyptské linii opravdu hodně daleko. Jsou to kočky, které cestovaly na lodích s obávanými mořeplavci vikingy. A všude tam, kde se tito dobyvatelé usadili, začali žít i jejich užiteční mazlíčci.
Lodní hlídka
Vikingům vyhrávala bitvy jejich strategie překvapivých útoků a vypočítavá brutalita, ale jinak to byli mazaní chytráci. Povšimli si, že z jejich cestovních zásob na palubě drakarů mnoho nezůstane, když je nechají napospas hlodavcům. Kožené zbroje, huňaté kožešiny, lana: To vše dokázaly proměnit krysy za jediný měsíc plavby v neužitečnou veteš. Proto se nezbytným členem každé posádky staly obyčejné severské kočky. Vlastně neobyčejné: Seveřané v nich viděli vtělení bohyně Freyi, krásky severské mytologie.
Dračí kočky
A skutečně, byla-li na lodi přítomna kočka, výprava za lupem se zpravidla zdařila, protože veškeré vybavení zůstalo netknuté. Kočka se stala požehnáním od bohů! Hrdinské severské ságy se o téhle užitečné kočičí fintě nikdy moc nezmiňovaly, a tak vikingové pořádně zamotali hlavu dnešním badatelům. Nikdo netušil, že se kočky nešířily jen z jihovýchodních pouští, ale že je po dlouhých tisíciletích ještě jednou rozvezli do světa vikingové.
Kočky nám rostou!
V průběhu dlouhých věků se domestikovaná divoká zvířata kolem nás spíše zmenšují. Třeba naši psi jsou dobře o čtvrtinu menší než jejich předkové vlci. Pro kočky to ale neplatí. Jak poukázali belgičtí archeo-zoologové, ve vikingských sídlech byly k vidění kočky zhruba o 16 % menší, než jsou dnes. Je to tím, že je tak krmíme? Těžko říct, zvětšující se velikost koček zatím zůstává záhadou.
