Trnuchy jsou paryby z příbuzenstva rejnoků. Jméno dostaly podle jedového trnu, který jim vyrůstá ze základny ocasu a slouží k sebeobraně. Mají ploché tělo rozšířené o hrudní ploutve, které svou funkcí připomínají ptačí křídla. Většina druhů žije na dně, kde jsou skvěle maskované.
Neznámé trnuchy
Jednou z výjimek je trnucha malooká, která podle nedávného výzkumu žije spíš pelagicky, tj. plave ve vodním sloupci. S více než dvoumetrovým rozpětím ploutví je to největší druh trnuchy, spatřit ji však lze jen vzácně. Vědci se domnívají, že její počty klesají, ale o skutečném stavu populace, o jejím chování, rozmnožování nebo migraci nic neví. Tyto znalosti jsou přitom nutné k její ochraně.
Náhodný výskyt
Podle dosavadních pozorování žijí trnuchy malooké v pobřežních vodách, zálivech a říčních deltách Indického a západní části Tichého oceánu. Vyskytují se ale ostrůvkovitě a jen někde je lze pozorovat pravidelně. Jedním z takových míst je pobřeží afrického Mozambiku. Právě tady vědci zahájili výzkum a hledali způsob, jak od sebe jednotlivá zvířata odlišit.
Jedinečná paryba
Řešení nabídly samotné trnuchy. Na světle hnědém hřbetě je zdobí řádky a nepravidelné skupiny bílých skvrn. Jejich rozmístění je u každé trnuchy jiné a v průběhu jejich života se nemění. Podle skvrn tak vědci jednotlivé trnuchy bezpečně poznají. Zbývala jen maličkost – co nejvíc jich vyfotit tak, aby byly skvrny dobře viditelné. A každou pokud možno několikrát v různé době a na různých místech.
Občanská věda
Trnuchy nejsou plaché, pokud se s nimi potápěč setká, může je vyfotografovat docela zblízka. Zkušení potápěči jsou i mezi vědci, ale na to, aby získali dostatečný počet fotografií vzácné paryby z různých, často vzdálených oblastí, je jich žalostně málo. A tady přišla na pomoc metoda, která se nazývá občanská věda. V podstatě jde o to, že do výzkumu jsou zahrnuta i data získaná od amatérů.
Rekreační potápěči v akci
Vědci proto oslovili rekreační potápěče, kteří jim poskytli množství snímků. Do výzkumu začlenili jen fotografie s dobře viditelnými skvrnami. Podařilo se jim tak identifikovat 70 různých jedinců, z nichž 15 bylo spatřeno několikrát. A protože fotografie pocházely z různých míst, získali první informace o tom, jak daleko trnuchy migrují a jaká jsou jejich oblíbená místa.
Čisticí stanice
Nejčastěji byly trnuchy spatřeny na tzv. "čisticích stanicích", kde je drobné rybky z příbuzenstva pyskounů nebo pomců zbavují kožních parazitů. Zato na dně trnuchy téměř nikdy neodpočívají. To přivedlo vědce k závěru, že jsou pelagické. Potvrzuje to i jejich schopnost migrovat na značné vzdálenosti.
Dlouhý výlet
Dálkový rekord drží jedna samice, která podnikla tříměsíční výlet dlouhý 400 km. A protože se na cestu vydala březí a vrátila se bez známek březosti, je zřejmé, že během cesty porodila. Kde, to vědci netuší. Zdá se, že mláďata se zdržují dál od pobřeží. Naznačuje to i skutečnost, že všechny vyfotografované trnuchy byli vzrostlí jedinci. Spousta otázek tak ještě zbývá k vyřešení.
Trnuchy připomínají rejnoky >
Smrtící sítě
Trnucha malooká (Megatrygon microps) nemá žádný hospodářský význam, nikdo je proto cíleně neloví. Přesto vědci považují za jednu z příčin jejich ohrožení vlečné rybářské sítě, do nichž se omylem zapletou. Jako všechny paryby mohou totiž i trnuchy dýchat jen když se pohybují (jinak jim voda neproudí kolem žaber), v sítích se tak utopí dřív, než je z nich rybáři jako bezcenný úlovek vyprostí.
