3000 smilodonů
Scéna, kterou jsme popsali, se mohla odehrát před 50 až 10 tisíci lety. Jejím dějištěm jsou La Brea Tar Pits – jezírka na území dnešního amerického města Los Angeles, v nichž místo vody ze země prosakuje hustý a lepkavý přírodní asfalt (anglicky tar). Po celé desetitisíce let do nich opakovaně padali býložravci, za kterými se ve velkém stahovaly šelmy.
Paleontologové z asfaltových jezírek získali obrovské množství fosilních nálezů, v nichž kosti predátorů převažují nad kostmi býložravců v poměru 10 : 1. Jen šavlozubých smilodonů se tu našlo na 3000! A k tomu pravlci, medvědi krátkočelí, rovněž šavlozubá homotéria, američtí lvi a gepardi. Kromě těchto vymřelých šelem se ale v La Brea nacházejí i kosti šelem, které přežily konec doby ledové před 10 tisíci lety: pum, kojotů, vlků, rysů a medvědů baribalů.
Šelmy v asfaltové pasti
Asfalt uchoval kosti ve výborném stavu. La Brea Tar Pits je proto nesmírně významné paleontologické naleziště, které vědcům přináší stále detailnější informace o složení a fungování severoamerických ekosystémů poslední doby ledové. Pomalu si z nich můžeme začít dávat dohromady odpověď na otázku, proč některé šelmy známé z asfaltové pasti přežily až do současnosti, zatímco jiné nenávratně vyhynuly. Proč se na předměstích amerických měst přehrabují v odpadcích pumy, kojoti a baribalové, a ne pravlci, šavlozubé kočky a medvědi krátkočelí?
Těžké časy doby ledové
Jednou z teorií, kterou se vědci snažili vysvětlit zánik dravé megafauny, je "teorie těžkých časů". Změna klimatu na konci doby ledové zahubila velké býložravce včetně mamutů, mastodontů, obřích lenochodů, koní a velbloudů. Kořisti ubylo a šelmy, které měly všechny lovit "ve stejných vodách", si vzájemně konkurovaly tak silně, že některé z nich vyhynuly. Teorie vycházela hlavně z množství nálezů zlámaných špičáků některých masožravých druhů. Vědci si to vysvětlovali tím, že hladovějící šelmy zoufale ohlodávaly kosti a lámaly si na nich zuby.
Kočky proti psům
V roce 2012 však paleontoložka Lauren DeSantisová a její kolegové zjistili, že škrábance na zubech tomuto scénáři vůbec neodpovídají a že zlámané zuby zřejmě s vyhynutím šelem nemají nic společného. Letos "teorii těžkých časů" zasadila další úder: Chemickou analýzou zubní skloviny zjistila, že všechny šelmy rozhodně nelovily stejný typ kořisti. Kočkovité šelmy jako smilodoni, američtí lvi a pumy dávaly přednost takové, která se zdržovala v lesích a kterou mohli přepadnout ze zálohy. Jejich obvyklou kořistí tak byli například tapíři. Naproti tomu psovité šelmy jako pravlci, vlci a kojoti lovily býložravce, jako byli koně a bizoni, kteří se pásli na otevřených prostranstvích.
Hlavně se přizpůsobit!
Šelmy si tedy konkurovaly daleko méně, než se zatím vědci domnívali. Otázka, proč některé z nich na konci doby ledové vyhynuly a jiné přežily, však zůstává. Výsledky, které vědci získali ze zubů kojotů, však napovídají jejímu řešení. Klimatická změna totiž přinesla dramatický posun v tom, na jakou kořist se kojoti zaměřovali. Před koncem doby ledové to byla velká zvířata. Jakmile však doba ledová skončila, kojoti se přeorientovali na menší kořist – hlodavce a králíky – a také na požírání zdechlin. Pumy a vlci, kteří zřejmě už v době ledové lovili i malou kořist, také přežili do současnosti. Naproti tomu smilodoni, američtí lvi a pravlci se se ztrátou své velké až obrovské potravy vyrovnat nedovedli – a vyhynuli.
Superkojoti
V době, kdy houfně padali do asfaltových jezírek v La Brea, vypadali kojoti jinak než dnes. Vážili 15 až 25 kilogramů, což znamená, že se velikostí vyrovnali dnešním vlkům. Mezi 11,5 až 10 tisíci lety se však zmenšili na současnou velikost, kdy váží pouhých 10 až 18 kilogramů. 1500 let je z geologického hlediska jako mrknutí okem.
Na to, proč se kojoti zmenšili tak rychle, měli věci několik teorií. Nový výzkum Lauren DeSantisové podpořil tu nejpravděpodobnější z nich: Že se kojoti přeorientovali z velké kořisti na malou. Současně jim ubyla konkurence v podobě pravlků a šavlozubých šelem, takže už nebyl tlak na to, aby dorůstali do velkých rozměrů.
Poražené šelmy
Lev americký (Panthera atrox)
Jedna z největších kočkovitých šelem všech dob – samci mohli zřejmě vážit až 500 kg. Současný africký lev váží nanejvýš polovinu. Lovil velkou lesní kořist a zvířata uvízlá v asfaltu jej zřejmě lákala méně než jiné šelmy – v La Brea se našly kosti jen několika lvů amerických. Anebo byl chytřejší a smrtelné pasti se dokázal vyhnout.
Pravlk obrovský (Canis dirus)
Psovitá šelma s velmi silnými čelistmi, přizpůsobenými lovu velké kořisti. Stejně jako jiné psovité šelmy zřejmě lovil ve smečce. Velikostí se nelišil od dnešních největších exemplářů vlka obecného, byl však celkově mohutnější a jeho hmotnost zřejmě mohla dosáhnout až 100 kg.
Medvěd krátkočelý (Arctodus simus)
Zvláštně stavěný druh medvěda s malou hlavou a dlouhýma nohama. Spíš než o aktivního lovce šlo zřejmě o mrchožrouta, kterému krátký čumák dovoloval drtit silné kosti. Odhady jeho hmotnosti se pohybují mezi 500 a 900 kilogramy, ve stoji na zadních mohl na výšku měřit přes čtyři metry.
