Žáby z čeledi kvikuňkovití (Arthroleptidae) na pohled vypadají dost obyčejně. Docela hezké, hnědé či zelené, s velkýma očima. Posedávají na stromech. Přesto bychom jim podle X-Menů klidně mohli říkat X-Frogs, tedy žáby X. Některé druhy těchto drápenek a vlasatic, jak se jmenují v češtině, totiž dokážou to samé jako Wolverine – v případě potřeby se jim na tlapkách objeví drápy. Jenže zatímco Wolverinovi kostěné (a později adamantiové) drápy prostě vyrostou skrze kůži, žáby si kvůli nim nejdřív musí zlomit své vlastní kosti.
S faktorem X na vědce
Drápy kvikuňkovitých žab jsou v přírodě unikátní – jsou totiž kostěné, zatímco drápy všech ostatních živočichů tvoří bílkovina keratin, ze které jsou i chlupy, vlasy a nehty. Žáby je využívají k obraně, což v roce 2008 na vlastní kůži zjistil i americký terénní biolog David Blackburn, který v Kamerunu tyto žáby odchytával za účelem vědeckého zkoumání. Jeho hojné škrábance pak vedly k objevu tajné zbraně kvikuňkovitých žab.
Žába s drápy jako Wolverine
Drápenky a vlasatice mají na zadních končetinách zvláštně upravené poslední články prstů. Na jejich konečcích je malý kousek kosti připojený vlákny bílkoviny kolagenu tak, že s článkem prstu tvoří jeden celek. Kolagenový spoj představuje slabé místo, podobné tomu, jaké mají například odlamovací nože. Když se žába cítí ohrožená – kupříkladu rukou nenechavého vědce – může stahem svalů kousek kosti odlomit. Jeho ostrá špička se současně skloní směrem dolů a vytvoří drápek, který projede kůží ven. Pak už stačí jen pár kopanců zadními končetinami a vědec odchází pro náplast. Drápy se pak zřejmě samočinně zatáhnout a po nějaké době zregenerují.
S oštěpem na superschopnou žábu
O tom, co drápenky a vlasatice dovedou, už dávno před Davidem Blackburnem a jinými vědci věděli kamerunští domorodci, kteří tyto žáby loví. Ale ne do ruky – na lov žab si s sebou vždycky berou oštěp nebo aspoň dlouhou mačetu. A proti nim už "žábám X" jejich wolverinovské drápy nestačí.
