Tuleni: Agresivní samotáři
První poznatky získali vědci teprve v nedávných letech ze záběrů kamer upevněných přímo na těle některých tuleňů leopardích. Ty ukázaly, jak tuleni loví, zahánějí konkurenty nebo se naopak snaží ukrást cizí kořist. Podle toho došli vědci k závěrům, že jde o samotářská zvířata, která si agresivně brání své teritorium.
Drony v akci
Moderní technika ale přináší nové možnosti. Překvapivé poznatky tak nedávno vědci získali od filmařů, kteří o tuleních leopardích připravovali dokumentární film. Natáčeli ho u ostrova Jižní Georgie, kde žije kolonie více jak sta tisíc tučňáků patagonských (Aptenodytes patagonicus), za pomoci kamer nesených drony. A právě díky tomu mohli detailně sledovat chování těchto tuleňů nerušených blízkou přítomností člověka.
Společný lov
Početná tučňáčí kolonie dravce přitahuje. Na jednom místě se tak sešlo nejméně 36 tuleňů. Zajímavé bylo, že se v tomto případě vůči sobě vůbec nechovali jako samotáři. Kamery zaznamenaly jejich společný lov a dokonce natočily situaci, kdy se dva tuleni v moři dělili o jednoho uloveného tučňáka. Příčinou tohoto tolerantního chování je podle vědců především nadbytek kořisti a šetření energií.
Spousta masa
Tučňáci patagonští jsou totiž druhým největším tučňákem: Měří téměř metr a váží až 20 kg. Na jeho ulovení proto musí tuleň vynaložit určitou energii. A proč jí plýtvat na zahánění soupeřů, když je kolem dostatek potravy a na všechny se dostane. Velikost úlovku pak nejspíš vysvětluje i unikátní záběr dvou tuleňů dělících se o jednu kořist.
Hlavní menu mořských levhartů
Tuleni leopardí nepohrdnou žádnou kořistí. Kromě tučňáků a dalších mořských ptáků loví ryby i mláďata menších druhů ploutvonožců. Téměř polovinu jeho potravy však tvoří nejmenší obyvatelé antarktických moří – kril. A i když má tuleň pořádně širokou tlamu, příliš velkou kořist nespolkne. Na její roztrhání však není vybaven. Na rozdíl od severských druhů nemá na předních končetinách drápy, jimiž by si ji přidržoval, a neumožňuje mu to ani jeho specializovaný chrup.
Vzájemná pomoc
Velkou kořist proto tuleni levhartí trhají podobně jako krokodýli – prudce s ní mlátí o hladinu a otáčejí ve vodě a tak z ní rvou kusy masa. Což je fyzicky docela náročné. Pokud se ale o jeden velký úlovek, jakým je právě tučňák patagonský, podělí tuleni dva, mohou si vzájemně pomoci. Jeden kořist drží v zubech a druhý si urve sousto. A pak se vystřídají. I v tomto případě tedy převažuje výhoda šetření energií nad vzájemnou agresivitou.
Trochu jiný tuleň
Tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) se od svých příbuzných dost liší. Ve srovnání s nimi je mnohem štíhlejší a pouze u tohoto druhu jsou samice větší než samci – mohou měřit přes 3 m a vážit až 600 kg. K plavání používá na rozdíl od ostatních tuleňů přední končetiny ve tvaru dlouhých úzkých ploutví. Odlišný je i jeho chrup, zatímco silné přední zuby a až 2,5 cm dlouhé špičáky slouží k lovu tučňáků, pozměněné trojhroté stoličky používá k filtrování krilu.
