Je tma jako v pytli. Noční obloha se nad městečkem Longyearbyen na Špicberkách klene ráno, v poledne i večer. Longyearbyen je v mnoha ohledech unikátní místo. Má jen něco málo přes 3 tisíce obyvatel, nejsou tu chodníky ani semafory, ulice mají čísla místo názvů a není vůbec neobvyklé tu po cestě do obchodu potkat párek sobů nebo polární lišku.
Polární noc: Tma, kam se podíváte
Tím největším unikátem, a pro mnohé i lákadlem, jsou ale polární noci, během kterých Longyearbyen na celé čtyři měsíce zahalí tma. Polární noc způsobuje naklonění osy planety Země vůči Slunci. V zimě se osa odkloní od hvězdy, Slunce zmizí za horizontem a severní polokouli pohltí polární noc, kterou kromě Špicberků zažívají i obyvatelé severní Kanady, Grónska nebo Ruska. V létě se naopak osa Země nakloní vstříc Slunci, a díky tomu na severu zavládne tzv. půlnoční slunce – tedy doba, kdy Slunce naopak nezapadá. V oblastech nejblíže rovníku se navíc dny nezkracují a den i noc trvá celý rok 12 hodin.
Longyearbyen s ledními medvědy
Několikaměsíční temnota je ve městě Longyearbyen součástí života. Trudomyslnost tu lidé zahání tak, že se třeba setkávají s přáteli v jedné ze dvou místních kaváren, zachumlají se s knihou u plápolajícího ohně v krbu nebo se jdou projít po okolí – pokud se ale zatoulají až za hranice města, je třeba mít s sebou něco na zaplašení ledních medvědů. V zimně tady teploty padají hluboko pod bod mrazu a jediné světlo je z pouličních lamp, které svítí bez přestání. "Vyrůstat na severu je velké dobrodružství. Kde jinde na světě mají děti dovoleno pobíhat a hrát si venku i po setmění? Nikdo děti nevolá domů při západu slunce, protože tu žádný západ není," popisuje polární noc Berit Sjovik z norského města Tromso pro americký The New York Times.
Město mladých a zdravých
Život ve městě Longyearbyen není pro bábovky – kdo tu chce žít, musí mít práci a být zcela soběstačný. Práce se tu najde třeba v uhelných dolech, ve výzkumu, v některém z hotelů nebo v administrativě, potřebné k chodu města. Lékařská péče je tu však omezená, a proto těhotné ženy před termínem odlétají do města Tromso na severu Norska odrodit. Opustit Špicberky musí i staří lidé, jakmile potřebují jakoukoliv speciální péči. Zemřít by tu nikdo neměl, protože ve věčně zamrzlé půdě se tělo nerozloží.
Oslavy návratu světla
"Těšit se na těch 15 minut skutečného slunečního světla v půlce ledna je lepší než těšit se na jakékoliv narozeniny,“ popisuje nadšení z návratu slunce na nebe Tiril Auby z městečka Stamsund v Norsku rovněž pro Timesy. Návrat slunce je důvodem k oslavě všude za polárním kruhem, nejen v Longyearbyenu. V Tromso třeba vyrábí školáci cedule vítající slunce a malují si obličeje. S dalšími obyvateli města pak sledují, jak se slunce líně vyhoupne na nebe. Kromě toho se na náměstí koná filmový festival a v pekařstvích se prodává speciální sladká "sluneční žemle“.
