Zmije gabunská (Bitis gabonica) má ze všech jedovatých hadů nejdelší jedové zuby, mohou být až 5 cm dlouhé. V kombinaci s velkým množstvím prudkého jedu to z ní činí jednoho z nejnebezpečnějších hadů Afriky. Není divu, že se jí většina místních zvířat uctivým obloukem vyhýbá.
Nová ropucha
Nedávno vědci zjistili, že toho dokonale využila poměrně nově popsaná (v. roce 2011) ropucha Sclerophrys channingi. Ta byla původně považovaná za pouhý poddruh ropuchy růžkaté (S. superciliaris), které se nápadně podobá a se kterou patří do společné skupiny tzv. obřích afrických ropuch. Dorůstá téměř 15 cm délky, představuje proto lákavé sousto pro spoustu predátorů.
Batesovské mimikry
Přesto si na ní pochutná jen málokdo. Vědci u ní totiž objevili velmi neobvyklý způsob sebeobrany. Svým vzhledem předstírá, že je prudce jedovatou zmijí gabunskou. Jedná se o tzv. batesovské mimikry, kdy neškodný bezbranný živočich napodobuje nějaký nebezpečný, obvykle jedovatý druh. V tomto případě je to ale první doložený případ, kdy obojživelník napodobuje hada.
Hlava jako had
Zdánlivě to vypadá nemožně – jak může žába napodobit hada? Jenže ona nenapodobuje celou zmiji, stačí vypadat jako její hlava. A té se podobá dost věrně - tvarem i zbarvením včetně středového proužku a dvou tmavých skvrn. Dokonce má hladkou kůži, což je u ropuch, které se vyznačují bradavičnatou kůží, neobvyklé. A třebaže shoda není absolutní, stačí to. Jen málokterý živočich si ji půjde prohlédnout zblízka, aby se ujistil, zda jde opravdu o zmiji.
Neviditelný lovec
Umožňuje to i způsob, jakým zmije gabunská loví. Ta má dokonalé krycí zbarvení a na svou kořist nehybně číhá zamaskovaná v listí. Pokud si jí někdo všimne, stejně většinou spatří jen její hlavu. A je tu ještě jedna shoda. Když se zmije cítí ohrožená, než zaútočí, varuje nepřítele hlasitým syčením. I tohle ropucha umí: Prohne se, aby vypadala jako zvednutá hadí hlava, nafoukne tělo a pak vzduch s hlasitým syčením vypouští.
Oklamané opice
Hadi i žáby se objevují na jídelníčku celé řady živočichů. Mnozí z nich, především ptáci, opice a nejspíš i varani se přitom při hledání potravy řídí zrakem. A právě jim jsou určeny ropuší mimikry - žádný z nich si netroufne zaútočit na nebezpečnou zmiji. Nejlépe funguje tato strategie na opice, ty mají z jedovatých hadů panickou hrůzu. K ropuše, která z povzdálí vypadá jako zmije, se tak vůbec nepřibližují a ještě navíc hlasitě varují své kolegy.
Společný vývoj
O tom, že podoba ropuchy se zmijí není náhodná, svědčí podle vědců i další důkazy. Tím nejdůležitějším je skutečnost, že se výskyt ropuchy přísně váže na výskyt zmije gabunské. Kde tato zmije nežije, nežije ani ona. Genetické testy navíc ukázaly, že se před asi 4-5 miliony lety začaly oba druhy vyvíjet na společném území souběžně. Přežití jim umožnila právě jejich vzájemná podobnost. A protože shodné území se zmijí gabunskou sdílí i podobná ropucha růžkatá a Braunova (S. brauni), je pravděpodobné, že i jim pomáhají přežívat podobné mimikry.
Předstírané nebezpečí
Batesovské mimikry využívá celá řada živočichů, nejznámější je u zástupců hmyzu, ale známé je i u ryb, plazů či ptáků. Podmínkou je, že se výskyt obou druhů překrývá.
Belopásek vs. monarcha
Neškodný severoamerický bělopásek (Limenitis archippus) napodobuje jedovatého monarchu stěhovavého (Danaus plexippus)
Nesytka sršňová vs. sršeň obecná
Sršeň obecnou (Vespa crabro), obecnou vybavenou jedovatým žihadlem, velmi přesně napodobuje motýl nesytka sršňová (Sesia apiformis)
Korálovka vs. korálovec obecný
Nejedovatá korálovka Lampropeltis elapsoides napodobuje obávaného prudce jedovatého korálovce obecného (Micrurus corallinus)