Oslí hýkání ve skutečnosti není žádné roztomilé ííí-ááá, ale nervy drásající a překvapivě hluboký zvuk. Podobný hlasový projev si jako komunikační prostředek zvolil jihoafrický tučňák brýlový (Spheniscus demersus), který zní, jako když oslovi šlápnete na ocas. Toto nelibozvučné hýkání obvykle vyluzují samci. Ostatní samce tak varují, aby se drželi dál od jejich území a samičkám zase sdělují, že tenhle kousek půdy, který je přímo dokonalý pro stavbu hnízda, je jen jejich – nechtěla by se samička přijít podívat?
Tučňáci hýkají ve slabikách
Tučňáčí hýkání je pro naše uši nejen trýznivé, ale také poněkud jednotvárné. Srovnání s lidskou řečí tedy na první pohled vypadá jako špatný vtip. Přesto je namístě – vědci, kteří analyzovali 590 nahrávek hýkání 28 tučňáků brýlových žijících v italských zoo, zjistili něco nečekaného. Hýkání tučňáků ve skutečnosti tvoří několik zvuků, jakýchsi slabik – to už věděli. Co ale objevili nově, je to, že slabiky, které tučňáci používají častěji, jsou kratší než ty, které vydávají méně často. Říkáte si, a co má být? To, že tučňáci se nevědomky drží jazykovědného (lingvistického) pravidla známého jako Zipfův zákon stručnosti.
I tučňáci šetří slovy
Zipfův zákon zřejmě platí pro všechny přirozené lidské jazyky. Vyplývá z něj, že čím je nějaké slovo v řeči častěji používané, tím je kratší. V angličtině jsou to například členy (the, a), předložky of a to nebo různé formy slovesa to be. V češtině je to třeba spojka a nebo ukazovací zájmena. Zipfův zákon je krásnou ilustrací toho, že při sdělování informací je výhodná úspornost a maximální efektivita. Proto se ho zřejmě lidé drží. A to nejen v přirozených jazycích, ale i umělých komunikačních systémech, jako je Morseova abeceda. I v ní platí, že nejpoužívanější písmena zastupují nejjednodušší znaky.
Ligvistická pravidla tučňáků
Zipfův zákon ale není jediné jazykovědné pravidlo obsažené v hýkání tučňáků brýlových. Ptáci totiž hýkají i v souladu se zákonem, podle kterého čím je slovo delší, tím kratší slabiky obsahuje (Menzerath-Altmannův zákon). Srovnejte třeba slabiky ve slovech gauč a tetička! Tím, že tučňáci dodržují lingvistická pravidla, se zařadili po bok člověka a těch druhů primátů, u nichž byly také prokázány (jsou to jihoameričtí uakariové černohlaví a africké dželady). Tyto objevy podle vědců naznačují, že jazykovědné zákony kupodivu až tak docela nesouvisí se schopností mluvit, ale jsou obecnějším principem. A předpokládají, že je časem objevíme i u mnoha dalších zvířat.
