Kančilové jsou prastarou skupinou sudokopytníků - od svých příbuzných se oddělili před asi 50 miliony lety. I když vypadají jako miniaturní jelínci bez parohů, nejsou s nimi příbuzní, tvoří samostatnou skupinu s deseti dnes známými druhy. Přesněji – popsanými druhy. O tom, že je všechny dobře známe, nemůže být řeč.
Nejmenší kančil
Tím nejméně prozkoumaným je kančil stříbrohřbetý (Tragulus versicolor) považovaný (spolu s běžným kančilem menším – T. kanchil) za nejmenšího sudokopytníka světa. Popsán byl v roce 1910 podle čtyř jedinců ulovených na jihu Vietnamu. Pak ho 80 let nikdo nespatřil! Teprve v roce 1990 byl v centrálním Vietnamu nalezen pátý jedinec tohoto druhu. A opět se po něm až do listopadu loňského roku slehla zem.
Ztracený endemit
Spatřit pralesní zvířátko velké jako králík, které je navíc aktivní v noci, není snadné. Vědci si proto nebyli jisti, zda definitivně nevyhynul. Je to totiž vietnamský endemit, jinde na světě nežije. Určitá naděje ale zůstávala. A právě kvůli ní se nedostal na seznam vyhynulých druhů, ale byl zařazen mezi nejhledanější živočišné a rostlinné druhy světa.
Nalezen po 30 letech
Jak se takové zvíře hledá? Začíná se ve vytipovaných oblastech rozhovory s domorodci, kteří nejlépe znají okolní přírodu a její obyvatele. Právě ti vědce upozornili na kančila, který má na rozdíl od jednobarevného kančila menšího šedou srst na hřbetě. Na označené lokalitě vědci rozmístili tři fotopasti a po pěti měsících z nich získali téměř tři stovky snímků hledaného druhu. Dalších 29 fotopastí instalovaných v oblasti potvrdilo, že kančilové stříbrohřbetí tu jsou docela hojní.
Výzkum pokračuje
Kančil stříbrohřbetý se tak stal prvním savcem a čtvrtým nalezeným živočichem ze seznamu 25 nejhledanějších druhů. Tím ovšem nic nekončí. Právě naopak. Je třeba určit, jak velká a jak stabilní je jejich populace a také jak velké území obývají. Výzkum proto pokračuje rozmístěním dalších fotopastí do dvou přilehlých oblastí. To vědcům umožní zjistit, jak moc je tento druh ohrožený a pomůže jim zvolit vhodné způsoby jeho ochrany.
Ztracení a znovunalezení
Mezinárodní ochranářská organizace GWC (Global Wildlife Conservation) sestavila v roce 2017 seznam 1200 druhů živočichů a rostlin, které po celá desetiletí nikdo nespatřil. Z něj vybrala 25 nejhledanějších, po nichž vyhlásila pátrání (některé jsme vám představili v ABC č. 22/2017). Už po dvou letech pátrání si včetně kančila mohli vědci "odškrtnout" čtyři nalezené živočichy.
Mločík Jacksonův
Jako první byl hned v roce 2017 nalezen v Guatemale mločík Jacksonův (Bolitoglossa jacksoni). Ten byl popsán v roce 1975 a na své znovuobjevení čekal celých 42 let.
Obří včela
V únoru 2019 byla na Moluckých ostrovech nalezena největší včela světa, téměř 4 cm dlouhá čalounice Megachile pluto. Ta byla popsána v roce 1858, pak ji až do roku 1981 nikdo nespatřil. Znovuobjevená byla po dalších 38 letech.
Želva fernandinská
Po 113 letech byla v únoru 2019 objevena na galapážském ostrově Fernandina želva fernandinská (Chelonoidis phantasticus). Ta byla popsána v r. 1906 podle jediného exempláře. I když byl v roce 1964 nalezen trus podobný želvímu a z letadla byly pozorovány útvary podobné želvám, byla až do loňského objevu považována za vyhynulou.
