Definici života viry splňují v tom, že mají genetickou informaci a dokážou se vyvíjet a přizpůsobovat svému prostředí. Na druhou stranu se svými vlastními silami nedokáží rozmnožovat – potřebují k tomu "hacknout" aparát uvnitř své hostitelské buňky. Stejně tak se viry nedělí, nerostou, nepracují s energií a nestaví molekuly bílkovin. Ty nejjednodušší viry nejsou nic jiného než infekční částice tvořené kouskem nukleové kyseliny v obalu zvaném kapsida. Podle mnoha vědců se proto viry nacházejí někde na pomezí mezi světem živých a neživých věcí.
Jak funguje virus
S trochou nadsázky bychom mohli virovou částici přirovnat k dopisu v obálce. Sám o sobě nic nedokáže, ale obsahuje informaci, která tu moc má. Tou informací je virová nukleová kyselina, což může být DNA nebo také RNA. Podle ní virus jede svůj program, který má několik fází. První je úspěšný průnik do hostitelské buňky. K němu může dojít tehdy, pokud má virus na povrchu svého obalu takovou strukturu, která se dokáže navázat na některý z mnoha buněčných receptorů. Skrze něj se pak virus propašuje do buňky buď celý, nebo do ní vstříkne jen svou dědičnou informaci.
Jak funguje
Další fází nakažení buňky virem je takzvaná replikace: Virus zneužije aparát, kterým buňka kopíruje svou vlastní DNA a vyrábí si bílkoviny. Přinutí jej k tomu, aby vyráběl kopie virové nukleové kyseliny a bílkoviny pro stavbu obalů virových částic. Pak dojde na takzvanou maturaci: V buňce se skládají kompletní virové částice, které se uvolňují z buňky (mnohdy za jejího zániku) a mohou dál šířit nákazu.
Jak viry "přemýšlejí"
Z logiky věci, podle které virus ke svému rozmnožování nezbytně potřebuje svého hostitele, vyplývá, že cílem viru teoreticky není nás (nebo jakéhokoli jiného hostitele) vyhubit. Jak řekl profesor Gabriel Leung z hongkongské univerzity: "Když virus zabije každého, kdo mu stojí v cestě, zabije tím i sám sebe." Cílem viru je spíš kolovat v populaci a způsobovat jen takové onemocnění, které hostitele neohrožuje na životě.
Možný vývoj
Optimistickou možností tedy je, že koronavirová pandemie nakonec skončí nejen díky epidemiologickým opatřením a možnému vývoji očkovací látky, ale i proto, že virus trochu "ubere" na své nebezpečnosti. Nezmizí, ale stane se z něj běžný sezonní virus. Podobnou situaci jsme už zažili s virem prasečí chřipky, který vyvolal pandemii v roce 2010.
