Dobytí Arktidy: Bez psa by to ze Sibiře do Ameriky nešlo

Amerika byla posledním kontinentem, který osídlili prehistoričtí lidé. Její kolonizace probíhala ve třech vlnách a pokaždé ze stejného zdroje. Jako první přišli ze Sibiře přes Beringovu úžinu na Aljašku paleoindiáni. O tisíce let později jejich stopy následovaly tlupy paleoeskymáků, kteří na dlouhou dobu ovládli Arktidu. Pak je ale nahradili protoeskymáci, kteří jsou předky dnešních eskymáků. Prehistoričtí lidé však do Ameriky nepřicházeli sami – s sebou si brali i své psy.

Předkové dnešních Eskymáků do Ameriky nepřišli jen tak po svých. Přinejmenším někteří z nich vjeli do nového světa na saních tažených psy.

Zapřažení psi

Pes byl nejlepším přítelem člověka všude, ale na některých místech světa by bez něj byl život obtížnější než jinde. V Arktidě umožnili saňoví psi rychle cestovat na dlouhé vzdálenosti a přepravovat po ledě ulovená zvířata. Psy chovali jak paleoeskymáci, tak protoeskymáci. Ale zatímco důkazů o tom, že by psi tahali sáňky, je u paleoeskymáků poskrovnu, u protoeskymáků to prokazatelně dělali už krátce poté, co jejich páníčkové přešli Beringovu úžinu. Otázkou však bylo, jací psi to byli.

Psí hrdinové z Aljašky Togo a Balto zastavili epidemii smrtelné nemoci

Rychlá kolonizace Arktidy

První možnost je, že protoeskymáci sáhli po psech paleoeskymáků a zapřáhli je do práce. Druhou, logičtější možností je, že nic takového dělat nemuseli, protože měli své vlastní psy, kteří se v tahu saní osvědčili ještě na Sibiři. Psí spřežení jim usnadnila přechod z jednoho kontinentu na druhý i následné dobývání extrémně nehostinného prostředí. Které bylo mimochodem velice rychlé – k tomu, aby se z Aljašky rozšířili po celé severoamerické Arktidě a do Grónska, stačila podle archeologických nálezů protoeskymákům jen jedna nebo dvě generace.

Příjezd protoeskymáků

Řešení otázky původu hafanů, kteří pomohli protoeskymákům v kolonizaci Arktidy, zabralo skoro jednu dekádu. Během ní mezinárodní tým vědců prozkoumal kosterní pozůstatky i DNA stovek dávných arktických psů. Díky tomu nyní mohl potvrdit, že druhá možnost je ta správná – protoeskymáci do Ameriky přišli spolu se svými saňovými psy. Tito psi byli větší než psi paleoeskymáků a měli jiný tvar lebky, lišili se také geneticky. DNA protoeskymáckých psů se nepodobala psům, kteří byli v Americe před nimi, zato byla prakticky shodná s DNA psů ze Sibiře.

Psi lovců mamutů: Vyřešení pravěké záhady

Předkové arktických plemen

Protoeskymáčtí psi byli zřejmě výkonnější a lépe přizpůsobení práci v zápřahu než ti paleoeskymáčtí. Jinak se dá jen těžko vysvětlit fakt, že nově příchozí lidé nad americkými psy zjevně ohrnuli nos a dál se drželi těch, s nimiž už přišli ze Sibiře. A že stejně jako protoeskymáci nahradili paleoeskymáky, tak že i jejich psi vytlačili ty paleoeskymácké. Ti zanikli, ale krev protoeskymáckých psů stále koluje v dnešních plemenech arktických saňových psů.

Prehistorické osídlení Ameriky

Paleoindiáni

První lidé v Americe přicházeli ze Sibiře v době před více než 15 tisíci lety.

Lovci a sběrači, kteří kočovali za stády mamutů a mastodontů. Tímto způsobem se postupně rozšířili téměř po celé Severní i Jižní Americe.

Paleoindiáni jsou předky většiny dnešních indiánů.

Paleoeskymáci (pre-inuité)

Přišli z Čukotky a osídlili Arktidu a Grónsko. Jejich nejstarší známá kultura pochází přibližně z roku 2500 př. n. l. Vymizeli kolem roku 1500 našeho letopočtu.

Živili se tuleni, mroži a narvaly, které lovili pomocí harpun.

Zřejmě jsou předky některých populací původních obyvatel Severní Ameriky.