Způsob, jakým se v korunách stromů pohybují opice, nemá ve světě obdoby. Až na jednu výjimku. A tou je koala.
Koala je líný vačnatec
Nedávno vědci zkoumali, jak se koalové životu ve výškách přizpůsobili. V zoo Wildlife HQ v australském státě Queensland filmovali jejich aktivitu a pro srovnání potřebovali záběry jejich pohybu na zemi i na stromech. Zdánlivě snadné, říkáte? Natáčení přesto zabralo několik měsíců, protože hlavní koalí aktivitou je spánek nebo požírání eukalyptových listů.
Rychle vzhůru
Na zemi se tito vačnatci zdržují velmi neochotně. Když je na ni chovatelé postavili, okamžitě zamířili k nejbližšímu stromu a šplhali vzhůru. Dokonce se pokoušeli vylézt na stativ kamery, jen aby už byli výš. Nakonec vědci získali téměř 200 záběrů jejich chůze. Necelou padesátku tvořil pohyb na zemi, zbytek ukazoval koaly šplhající po kmeni či sloupu nebo pohyb po vodorovných větvích.
Dva palce
Záběry koalích "kroků" ve větvích vědce překvapily. Končetiny používají diagonálně – pravou přední a levou zadní se přidržují, zatímco levou přední a pravou zadní vykračují vpřed. V dalším kroku je vystřídají. To jim na větvi zaručuje dokonalou stabilitu. Udržet se jim pomáhá i další neklokaní přizpůsobení – na předních končetinách mají dva "palce", dva protistojné prsty.
Pomalu, ale jistě
Tento typ pohybu byl až na výjimky znám jen u primátů. Na rozdíl od opic však koalové zdaleka nejsou tak hbití. Největší rychlost, jaké jsou schopni při lezení dosáhnout, je 2,5 km/hod. Podávají ale jiné překvapivé výkony – zdánlivě nemotorný vačnatec přeskočí z větve na větev na vzdálenost větší než metr a má takovou sílu, že se klidně zavěsí za zadní nohy hlavou dolů.
Hopsálkové
Zcela jinak se koalové pohybují na zemi. Zadníma nohama se odrážejí současně, takže hopsají jako klokani. Tedy stejně jako jejich společní předkové. Jsou přitom i rychlejší, mohou takto upalovat rychlostí až 10 km/hod. To, že na stromech způsob pohybu změnili a začali šplhat jako opice, je podle vědců příkladem konvergentního (souběžného) vývoje, kdy se u nepříbuzných druhů vyvinul shodný znak nebo chování.
Koalové v plamenech
I když je koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus) místy hojný, je považován za ohrožený druh. Jejich ohrožení se na konci ROKU 2019 a začátku roku 2020 prudce zvýšilo. V Austrálii vypukly rozsáhlé požáry, které se nedařIilo hasit. A blahovičníky (eukalypty), jejichž listím se koalové živí, jsou kvůli obsahu pryskyřic vysoce hořlavé.
Smrt si nevybírá
Koalové jsou zvyklí hledat bezpečí ve výšce, prchají tedy do korun stromů. A ty se pro ně stávají ohnivou pastí. Nejpostiženější oblastí je Nový Jižní Wales, kde žije jedna z hlavních koalích populací. Právě tady jich uhořelo nejvíc, odhadem až 8 tisíc, což je celá třetina zdejší populace. Zdaleka však nejde jen o koaly – v ohni umírá obrovské množství dalších zvířat (údajně až půl milionu jedinců), dokonce i lidé.
Ohnivá buš
I když je letošní požár mimořádně ničivý (svou délkou, prudkostí i rozsahem), odborníci to nevidí tak černě. V některých oblastech zůstávají populace koalů nedotčené. Mimoto jsou požáry v australské buši běžným jevem, který se každoročně opakuje. Příroda se jim přizpůsobila a celý zdejší ekosystém na nich závisí.
