Jihoamerické ryby piraně jsou vyhlášené svými ostrými zuby a velmi silným skusem. Dravé druhy piraní díky němu dokážou vytrhnout kus masa i z velké kořisti se silnou kůží, ty býložravé zase mohou seškrabávat rostliny ze skal. Je ale jasné, že při takové zátěži se jakkoli ostrý zub brzy otupí nebo dokonce zlomí - a tupé nebo polámané zuby jsou to poslední, co piraňa potřebuje.
Vyměnitelné zuby v řadách
Stejně jako piraně se s problémem opotřebování zubů potýkali někteří draví dinosauři a dodnes se s ním potýkají žraloci. Jeho řešení však není příliš komplikované: Stačí mít v záloze náhradní zuby a ty opotřebené okamžitě vyměnit. Nejdále tento proces dotáhli žraloci kteří za život vystřídají desítky tisíc zubů. Zuby jsou v čelistech ukotveny celkem volně, takže snadno vypadnou. Prořídlou přední řadu zubů pak doplňuje a postupně nahrazuje druhá řada, která je připravena hned za ní. A za druhou už čekají připravené další záložní řady, kterých může být v závislosti na druhu žraloka pět až patnáct. Vědci to přirovnávají k dopravníkovému pásu, jedna řada zubů přitom vydrží nanejvýš pár týdnů.
Hlodající dinosaurus
Ve srovnání s týdenní obměnou zubů žraloků vypadají draví teropodní dinosauři jako amatéři. Vyniká však mezi nimi madagaskarský Majungasaurus z období svrchní křídy, kterému zuby rostly 13krát rychleji než ostatním. Důvodem bylo zřejmě to, že stejně jako někteří dnešní hlodavci ohlodával kosti, aby z nich získal důležité minerální látky. Jeho zuby však nebyly tak odolné jako hlodáky a tuhle činnost nemohly dlouhodobě vydržely. Vědci loni na podzim spočítali, že Majungasaurus svůj chrup kompletně vyměnil každých pár měsíců. Měl na to ale jiný recept, než jaký mají žraloci – neměl připravené celé řady zubů, místo toho v důlku v čelisti pod každým zubem čekal jeho rostoucí nástupce.
Piraně s bateriemi zubů
Ještě jiný – a velice rafinovaný – způsob obměny zubů mají piraně, které vyměňují zuby v celých blocích. Vědci je z toho podezřívali už dávno, ale teprve moderní zobrazovací technologie to potvrdily. Snímky ukázaly, že zuby v každé straně čelisti jsou pevně "uzamčeny" k sobě, takže tvoří jakousi baterii. Když se zuby opotřebují, celá baterie vypadne. Znamená to, že má pak piraňa jednu stranu čelisti bezzubou, dokud jí nedorostou nové zuby? Nikoli. Stará baterie totiž sedí jako klobouk na hlavě nové, záložní baterii. Ta pak proroste čelistí okamžitě potom, co původní baterie zubů vypadne.
Všechno nebo nic
Neobvyklý způsob blokové výměny zubů piraní je zřejmě důsledkem požadavků na sílu skusu. Zuby pevně spojen k sobě totiž umožňují lépe rozkládat tlaky, které na lebku ryby působí při skousnutí čelistí. Cenou za to je ale fakt, že nelze nahradit jen jeden zub, musí se vyměnit celý blok – buď všechno, nebo nic.
Nejzubatější dinosauři
Teropodi nebyli jediní dinosauři s rychlou výměnou zubů. Pozoruhodné tempo vědci objevili také u býložravých sauropodů a zejména kachnozobých hadrosaurů, jejichž zuby musely zpracovávat tvrdou rostlinnou potravu. Hadrosauři měli v tlamě i víc než tisícovku zubů v několika řadách. Obměnu opotřebených zubů pak zajišťovalo jejich uspořádání do sloupečků, které tvořilo víc než šest zubů nad sebou (na obrázku). Zuby nebyly pevně ukotveny v kosti, k čelistem je poutaly jen pružné vazy. Díky tomu se mohly neustále vysouvat nahoru a průběžně nahrazovat vypadané zuby.
