Slyšeli jste někdy o tom, že se nesmíte dotýkat netopýrů, protože jejich kolonie jsou rezervoárem viru vztekliny? Vzteklina, pokud není včas léčena, je smrtelná. Vyhnout se její nákaze od netopýrů však je v Čechách a na Moravě jednoduché – stačí nechat zimující netopýry na pokoji, a pokud vám v létě nějaký vletí do pokoje, zavolat mu odchytovou službu. V jiných zemích však lidé s letouny – tedy s netopýry a kaloni – přicházejí do styku velice často.
Zvířata, která jsou živou zásobárnou virů
Proč jsou ale právě netopýři a kaloni zdrojem tolika tak nebezpečných virů? Tuhle otázku si položili i vědci z Kalifornské univerzity v Berkley, jejichž studie před námi otevírá pozoruhodný, byť trochu strašidelný příběh. Jeho zápletkou je skutečnost, že netopýři a kaloňové v sobě mohou mít pro jiné savce smrtelný virus, aniž by projevovali vážnější známky onemocnění. S virem jsou téměř stejně zdraví, čiperní a odolní jako bez něj. Mají tedy o tolik lepší imunitní systém, který tělo brání před nákazami, než jiní savci? Podle vědců ano. A jak se zdá, celé to souvisí s další jedinečnou schopností letounů – létáním.
Dlouhý život netopýrů a kaloňů
Netopýři a kaloni jsou jediní savci, kteří ovládli aktivní let a dovedou se vlastní silou vznést do vzduchu a udržet se v něm. Ostatní létající savci jako třeba letuchy tohle neumí, jejich let je jen pasivním klouzáním. Aktivní let je energeticky nesmírně náročná věc. Aby jej pokryli, musí letouni vytočit svůj metabolismus do vysokých obrátek – u letícího netopýra je dvakrát vyšší než u rychle uhánějícího hlodavce stejné velikosti. Vysokoobrátkový metabolismus si vybírá svou daň v podobě zvýšeného vzniku poškozujících molekul volných radikálů, které jsou spojovány se záněty a stárnutím. Netopýři ale umí zánětlivé reakce způsobené volnými radikály tlumit. Díky tomu se pak také dožívají i 40 let, zatímco stejně velcí hlodavci žijí většinou jen dva roky.
Let a obrana před viry
Volné radikály a zánětlivé reakce však v těle nevznikají jen jako následek náročných fyzických aktivit, ale také imunitních reakcí, kterými organismus potlačuje virovou infekci. Co to znamená pro kaloně a netopýry? Že se jejich organismus nemusí zabývat tím, jestli to s tou obranou reakcí proti viru nepřehnal a sám se jí nepoškodil. Takže žádné balancování mezi výkonem a cenou, kaloňové a netopýři mohou na virus zaútočit ze všech sil a neohlížet se vpravo vlevo. Dokonce si mohou dovolit mít ve svých buňkách trvale zapnutou signalizační dráhu, kterou jiní živočichové aktivují až ve chvíli, kdy je nějaký virus skutečně napadne. Kdyby byla aktivní pořád, buňky by poškozoval zánět. Jenže kaloně a netopýry záněty netrápí, takže proč ji nemít zapnutou preventivně a viry dostat pod kontrolu hned, jak se objeví?
Držet krok s netopýrem
Část příběhu máme za sebou – už víme, proč viry kaloňům a netopýrům neškodí. Ale jak je to z hlediska samotných virů? Tady je třeba zdůraznit, že cílem viru není zabíjet své hostitele. Virus je totiž nitrobuněčný parazit. Ke svému rozmnožování nezbytně potřebuje aparát pro kopírování dědičného materiálu a výrobu bílkovin, který má živá buňka. Pokud by si úplně vyhubil hostitele, zahyne spolu s ním. Virům tak nejvíc vyhovuje, když způsobují jen mírňoučké onemocnění, při kterém se hezky množí a šíří, aniž by hostitele ohrožovaly na životě. U letounů se to virům podařilo, jenže s jejich ultra výkonným imunitním systémem musí udržet krok. A tady se začíná rýsovat problém, který s kaloními a netopýřími viry máme my lidé.
Přeskok mezi hostiteli
Aby viry dokázaly přežívat mezi letouny, musely se začít množit a napadat buňky rychleji než viry, které napadají savce s méně výkonným imunitním systémem. Což kaloňům a netopýrům nevadí – dá se říct, že oni a jejich viry našli jakousi rovnováhu. Pokud však viry z letounů přeskočí na jiné savce a z nich pak na člověka, je zle. Lidé jim nejsou přizpůsobení a nedokážou se virům bránit tak účinně jako letouni. Onemocnění proto může být velmi vážné a navíc se v populaci nových hostitelů může velmi rychle šířit. Koneckonců to teď při pandemii koronavirového onemocnění COVID-19 vidíme na vlastní oči – z toho, co začalo jako lokální problém jedné čínské provincie, je po pár měsících světová pandemie.
Virus z tržiště
Pandemie onemocnění COVID-19, kterou právě zažíváme, způsobil koronavirus označený jako SARS-CoV-2. I on může pocházet od letounů, konkrétně od netopýrů vrápenců (rod Rhinolophus). Z nich zřejmě přeskočil na nějakého mezihostitele - vědci mluví o luskounech nebo i toulavých psech - a z něj pak na člověka. K tomuto přeskoku patrně došlo v čínské provincii Chu-Pej, jejíž hlavní město Wu-chan bylo na konci roku 2019 prvotním ohniskem nákazy. Pravděpodobně k němu došlo na velkoobchodním tržišti s nedokonalou hygienou, kde se obchoduje i s mnoha druhy živých divokých zvířat. Včetně luskounů, cibetek a netopýrů.
Další nemoci od kaloňů a netopýrů
SARS
SARS je onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV. V roce 2002 vyvolal epidemii, která se z místa původu v Číně rozšířila do víc než třiceti dalších zemí. Virus pochází od netopýrů, na lidi se pravděpodobně přenesl z mezihostitelů – cibetek nebo psíků mývalovitých.
MERS
MERS je nemocnění plic a ledvin. Původcem je koronavirus, který se přenesl z netopýrů na velbloudy a z nich na člověka. Objevil se v roce 2012 na Arabském poloostrově, v roce 2015 byl zavlečen do Jižní Koreje.
Ebola
Krvácivá horečka způsobená různými kmeny viru ebola. Jedna z vůbec nejnebezpečnějších nákaz. Známá od roku 1976, na primáty se zřejmě přenesla z některého druhu afrických kaloňů.
Marburg
Krvácivá horečka způsobená virem příbuzným virům eboly. Poprvé se objevila v roce 1967 v Německu, kde pokusné opice nakazily pracovníky laboratoře. Na opice však virus zřejmě přeskočil z kaloňů egyptských.
Vzteklina
Virové onemocnění centrálního nervového systému, které postihuje lidi i zvířata. Jeho rezerovárem jsou šelmy a letouni, z nichž se slinami nebo pokousáním přenáší na jiné teplokrevné živočichy – savce a výjimečně i ptáky.
Hendra
Virová horečka, která se z ovoce infikovaného trusem a slinami kaloňů přenesla na australské koně a z nich pak v roce 1994 na člověka. Podobný je virus Nipah z jihovýchodní Asie, který napadá prasata a následně člověka.
