Proč jsou kolibříci tak barevní: Možná mají peří jako dinosauři

Ptáky s nápadněji zbarveným peřím, než jaké mají někteří kolibříci, v přírodě téměř nenajdete. Jejich peří je totiž měňavé – světlo se od nich odráží jako od mýdlové bubliny, která mění své duhové barvy v závislosti na tom, z jakého úhlu se na ni díváte. Ne nadarmo se kolibříkům přezdívá „létající drahokamy“! Kolibříci nejsou jediní ptáci s měňavým peřím. Proč je ale právě jejich peří o tolik duhovější než třeba pera v pavím ocase?

Měňavé peří mají kachny a pávi, možná je měli i někteří dinosauři. Kam se ale všichni hrabou na maličké kolibříky! Otázka proč je peří kolibříků duhovější než u jiných druhů ptáků podle jeho vlastních slov nedávala psát Chadu Eliasonovi z amerického Fieldova muzea v Chicagu. Je za tím vliv prostředí, pohlavního výběru nebo snad fyzikální zákonitosti?

Neobyčejně obyčejné peří

Aby to zjistil, uskutečnil vědec spolu se svými kolegy dosud nejrozsáhlejší studii optických vlastností peří kolibříků. Během ní prozkoumali pod transmisním elektronovým mikroskopem peří 35 druhů kolibříků a porovnali je s peřím jiných výrazně barevných ptáků, jako jsou například samci kachen divokých, kteří mají na hlavě měňavé zelené peří. Jak se dalo očekávat, zjistili, že svou stavbou se peří kolibříků nijak neliší od jiných, nenápadněji vybarvených druhů ptáků. Ptačí pero tvoří keratin – materiál, ze kterého jsou i naše nehty a vlasy. Struktura praporu pera pak vypadá jako tenké větve s paprsky. Háčky na koncích paprsků drží větve u sebe a z praporu vytvářejí souvislou plochu.

Tajemství barevných kolibříků

Uvnitř větví jsou melanosomy – struktury, které obsahují barevné pigmenty. Pigment však není tím jediným, co určuje barvu ptačího peří. Stejně důležitý je i tvar a celkové uspořádání melanosomů, na nichž závisí odraz světla. A právě v tom je podle vědců tajemství duhového peří kolibříků. Jejich melanosomy jsou totiž zřejmě jedinečné. Zatímco v peří na už zmíněné kačeří hlavě jsou melanosomy dlouhé a uvnitř plné, u kolibříků mají tvar lívanců a jsou plné vzduchových bublin. Zploštělý tvar spolu s těmito bublinkami vytváří velmi složité povrchy, od kterých se světlo odráží za vzniku měňavých duhových barev.

Zimní otužilci: Ptáci v zimně neumrznou. Mají různé vychytávky, třeba načepýřené koule

Další otázky

Jak to kolibříci dělají, už Chad Eliason ví. Pořád ho ale mohou ze spaní budit další otázky: Proč jsou někteří kolibříci duhoví a jiní ne? Proč je tolik druhů měňavě zelených? A proč jsou samičky méně barevné než samečci? Odráží to snad vliv predátorů, vkus samiček nebo nějakou dávnou událost, při které byli určitým způsobem vybarvení ptáčci ve výhodě? Možná je Chadovi pomůže vyřešit genetický výzkum, na který už vědci chystají.

Mistři vířivého letu

Kolibříci (čeleď Trochilidae) žijí pouze v Americe, kde v počtu přibližně 330 druhů obývají velmi rozmanitá prostředí od Aljašky přes Karibik až po Ohňovou zemi. Proslaveni jsou svou malou velikostí – patří k nim i nejmenší pták světa, 5 cm velká a méně než 2 gramy těžká kalypta nejmenší (na obr.) – a letovými schopnostmi. Kolibřík mávne křídly až 90krát za sekundu, vyvine rychlost až 50 km/hod., umí letět pozpátku a stát na místě jako vrtulník. Umožňuje to pohyb křídel, která při tomto způsobu letu nemávají jen nahoru a dolů, ale vykreslují ve vzduchu tvar osmičky. Jejich vířením vzniká vzdušný vír, který ptáčkovi umožňuje viset ve vzduchu.