Tradiční japonské otisky ryb jsou krásná umělecká díla, hodnotu ale mají i jako zdroj vědeckých informací.
Záznamy o úlovcích
Mezi japonskými rybáři bylo tradicí zaznamenávat si parádní úlovky metodou známou jako gyotaku. Gyo je v japonštině „ryba“, taku znamená přenášení reliéfní struktury na papír. Pokud jste někdy natírali žilnaté listy stromů vodovkami a pak je otiskovali na papír, máte představu, o co jde. Princip gyotaku je podobný: Čerstvě ulovenou rybu, chobotnici nebo velkého korýše rybář potřel černou tuší, která se používala jako psací inkoust, a potom na ni přitiskl kus ručně vyráběného papíru washi. A protože japonští rybáři měli smysl pro pořádek, obvykle k otisku také připsali své jméno, druh ryby a údaje o tom kdy, kde a dokonce i s jakou návnadou k úlovku došlo.
Rybářství jako občanská věda
Gyotaku existuje od konce období Edo, což je období japonských dějin mezi roky 1603 až 1867. Nejstarší známé otisky pocházejí z roku 1839. Podrobná dokumentace u otisků tradičního gyotaku z nich teoreticky dělá cenný zdroj údajů pro vědce, kteří zkoumají historickou biodiverzitu (rozmanitost života) Japonska. Jedná se vlastně o občanskou vědu, kdy vědecká data sbírají lidé, kteří nejsou profesionálními výzkumníky. Problém však je, že stará gyotaku jsou povětšinou rozeseta v soukromém vlastnictví a často se nabízejí i jako suvenýry v obchodech pro rybáře. Nelze je tak souborně studovat a navíc hrozí jejich zničení či ztráta.
Gyotaku na webu
Tým japonských vědců, který chce z gyotaku těžit vědecká data, proto podnikl téměř detektivní pátrání v nejjižnější a nejsevernější části Japonska. Během něj se mu podařilo se souhlasem majitelů naskenovat do digitální podoby 261 starých i moderních gyotaku, na kterých je zobrazeno celkem 325 živočichů. Získané soubory pak vědci nahráli do databáze, na kterou se můžete podívat na webové adrese zukan.com/gyotaku. Je v japonštině, ale zobrazená gyotaku ryb a hlavonožců jsou mezinárodně srozumitelná – a nádherná.
Otisky ohrožených
Pro vědce je však důležitější než estetika fakt, že druhové složení zachycené na gyotaku odpovídá daným oblastem a že některá patří ohroženým a vzácným živočichům. To, že rybáři v minulosti pořídili jejich otisky, teď vědcům pomůže rekonstruovat historické rozšíření těchto druhů. A to zase může napomoci jejich záchraně.
Rybí otisky jako moderní umění
V současnosti už rybáři gyotaku k dokumentování úlovků nepoužívají tak často jako v dobách před nástupem digitální fotografie. Existuje však stále a kromě Japonska je oblíbené například v Kalifornii. Moderní gyotaku je však především umělecká disciplína. Tvůrci používají složitější postupy i barvy a do otisků ručně domalovávají detaily, ale už málokdy připisují údaje o okolnostech úlovku.
