Tykvovité rostliny, z jejichž květů se vyvinou mohutné dýně, tykve, patisony, cukety či oblíbené okurky, však opylovače, jako jsou čmeláci a jejich příbuzní, potřebují. Někdo musí přenést pyl z jednoho květu na druhý – bez toho se žádné dýně ani okurky neurodí. Opylovače proto nabízejí ještě jedno lákadlo – sladký nektar na dně květů.
Čmeláci a těžké dilema
Většina opylovačů z příbuzenstva včel (kam patří nejen čmeláci ale i včely medonosné) však z květů sbírá i pyl, který pro ně představuje důležitou složku potravy. Nejen tykvovité tak musí řešit dilema: Jak přilákat opylovače, kteří dokážou pyl přenést z jednoho květu na druhý, ale současně jim zabránit, aby si na něm pochutnali.
Alergii způsobuje chemická obrana
Rostliny se brání různými způsoby, často mechanicky, kdy přístup k pylu vyžaduje speciální chování. Například určitý způsob zatřesení pylovými tyčinkami. Tykvovité rostliny vynalezly něco trochu jiného – svůj pyl chrání před hladovými čmeláky chemicky. Jejich pylová zrna, jedna z největších mezi rostlinami, obsahují řadu látek, které čmelákům při požití vysloveně škodí.
Smrtící dýňové pole
Vědci nejprve sledovali čmeláky na dýňovém poli. Prozkoumali obsah jejich pylových košíčků a zjistili, že obsahují pylová zrna planých rostlin z okolí, ale pyl dýní, na jejichž květech se živili, v nich chyběl. Čmeláci se mu vyhýbali tak důsledně, že to vypadalo, že ho nesnášejí. Když se jim tato pylová zrna, která mají lepkavý povrch s jemnými háčky, přichytila na tělo, usilovně ho ze sebe nohama stírali.
Pokusné kolonie
Proč se čmeláci pylu tykvovitých vyhýbají, zjišťovali vědci v laboratoři. Založili několik čmeláčích mikrokolonií, které krmili pylem různého původu. Skupině krmené pylem divokých rostlin se dařilo, čmeláci prospívali a množili se. Jinak tomu bylo u skupiny krmené pylem tykvovitých rostlin. Tito čmeláci měli poškozený trávicí trakt a trpěli zažívacími problémy. Nestarali se o vajíčka a larvy vytahali z jejich buněk a zabili je.
Drcený pyl
Třetí kontrolní kolonii krmili pylem divokých rostlin smíchaným s rozdrcenými pylovými zrny dýní. Larvy sice zůstaly v buňkách, ale žádná nedospěla. Tito čmeláci navíc umírali rychleji než jedinci krmení čistým pylem dýní. Vědci to vysvětlují tím, že z rozdrcených pylových zrn se škodlivé chemické látky uvolnily a tím se zvýšila jejich účinnost. Konečný výsledek byl ale stejný – obě skupiny se přestaly rozmnožovat a kolonie vyhynula.
Nejlepší opylovači
Pro tykvovité rostliny to však má obrovskou výhodu – čmeláci, které přiláká nektar, se pylem nechtěně „ušpiní“. A pak se ho na dalších květech usilovně zbavují. Jsou tak pro rostliny těmi nejlepšími opylovači. Pro pěstitele dýní z toho vyplývají dvě doporučení. Vyplatí se jim do blízkosti polí přenášet čmeláčí kolonie, ale k tomu přímo v polích zakládat pásy divokých rostlin, z nichž budou čmeláci získávat pyl pro svou obživu.
Specialista
Zatímco pro čmeláky a včely medonosné je pyl tykvovitých rostlin škodlivý, existují druhy, které jsou vůči chemikáliím v něm odolné. Mezi tyto specialisty, kteří se právě na sběr pylu tykvovitých rostlin zaměřili, patří samotářská včela stepnice Peponapis pruinosa. V jejích pylových košíčcích našli vědci pouze pylová zrna tykví.
