Kalifornské pohoří Santa Cruz se rozkládá na pobřeží Pacifiku, nejvyšší bod dosahuje 1154 m. Má středomořské podnebí, ale ze západu jej ochlazuje mlha, která se šíří z moře. Mlha se v horách kondenzuje kolem velkých stromů, kde se udržuje vysoká vlhkost. Takové podmínky vyhovují růstu lišejníků, které doslova obalují kmeny a větve.
Lišejníky se živí jelenci ušatí (Odocoileus hemionus) – oblíbená kořist pumy americké. Potud je všechno v pořádku. Jenže do potravního řetězce hned na samém počátku vstupuje ještě jeden faktor – jedovatá rtuť.
Tichý vrah skrytý v mlze
Rtuť se dostává do prostředí jak z přírodních zdrojů, tak lidskou činností, jako je například spalování uhlí v elektrárnách. Z atmosféry se rtutí znečišťují oceány, v jejichž hlubinách ji anaerobní bakterie (anaerobní proto, že k životu nepotřebují kyslík) chemicky přeměňují na sloučeninu metylrtuť.
Z hloubek metylrtuť stoupá do povrchových vrstev oceánu, odkud přechází do atmosféry a spolu s mlhou putuje na velké vzdálenosti. Z hladiny Pacifiku se tak metylrtuť dostává i na svahy pohoří Santa Cruz, kde se zabudovává do lišejníků. A lišejníky, jak už víme, žerou jelenci, které zase loví pumy.
Otrávené pumy
Problém je, že nejde o nějakou nárazovou otravu. Rtuť se v živých organismech hromadí – bioakumuluje. Takže i když je její koncentrace v mořské mlze nízká, v lišejnících a jelencích může být i víc než tisícinásobně vyšší.
Pumy, které jako predátoři stojí na vrcholku potravního řetězce, jsou postiženy nejhůře. Vědci z Kalifornské univerzity v Santa Cruz zjistili, že koncentrace rtuti v chlupech a vousech pum z pobřežních oblastí, kam padá mlha od moře, je třikrát vyšší než u horských lvů ze vnitrozemských oblastí pohoří Santa Cruz.
Ekologická detektivka
Z 94 studovaných pobřežních horských lvů měl jeden v těle takovou koncentraci rtuti, která je u jiných šelem – norků a vyder – považována za jedovatou. Další dva pak měli takovou hladinu, která se toxickému účinku blíží.
Je známo, že otrava rtutí způsobuje poškození nervové soustavy, ztrátu paměti a poruchy koordinace. Rtuť tak pumám snižuje lovecký úspěch a tím i šanci na úspěšné rozmnožování. A pokud se narodí mláďata, od počátku budou mít nižší šanci na přežití.
Může ale rtuť horské lvy i přímo zabíjet? Tak zní hlavní otázka této ekologické detektivky. Nález těla pumy s vysokou koncentrací rtuti v těle, u které vědci neobjevili žádnou zjevnou příčinu úhynu, naznačuje, že to vůbec nemusí být vyloučené.
Puma je společenský samotář
Pumy jsou považovány za samotářské predátory, kteří se mimo období páření a občasných setkání na hranicích teritorií prakticky nestýkají. Jenže je to omyl, jak před třemi lety vědci zjistili díky sledovacím obojkům s GPS a kamerám spouštěným pohybem, které nastražili v severozápadním Wyomingu.
Záznamy ukázaly, že pumy se setkávají často a jsou k sobě víc než tolerantní. Každá sledovaná puma totiž kolem sebe měla síť spřátelených jedinců, s nimiž se dokonce ochotně dělila o ulovenou potravu. Výběr těchto přátel přitom nebyl ani náhodný, ani vyhrazený pouze příbuzným pumám. A to je něco, co bylo zatím pozorováno jen u společensky žijících zvířat.
