Nosorožci černí jsou téměř slepí. Za příznivého větru se k nim lovec může přiblížit až na pět metrů. Pro pytláky je tedy jejich lov docela snadný. Nedávno se ale ukázalo, že nosorožci tak úplně bez protipytlácké ochranky nejsou. Mezinárodní tým vědců sledoval více než dva roky dvourohé nosorožce v nejstarším jihoafrickém národním parku Hluhluwe Imfolozi. Sledoval jedince vybavené vysílačkou, ale pátral i po těch, kteří vysílačku neměli.
Nosorožci a ptáci
Pohyb nosorožců vybavených vysílačkou mohli vědci sledovat, aniž by se k nim příliš přiblížili. Všimli si přitom, že mnozí z nosorožců nesli na hřbetě klubáky červenozobé, nevelké pěvce, kteří se živí vnějšími parazity, jež vybírají ze záhybů jejich kůže. Jakmile si klubáci vědců všimli, spustili varovný křik. A současně se přemístili nosorožci na hřbet, kde se mohli při jeho prudších pohybech udržet snáz než třeba na noze nebo na břiše.
Nepřítel po větru
Nosorožec po tomto varování zbystřil pozornost a bez ohledu na to, odkud nebezpečí přicházelo, se otočil směrem po větru. Odtud nemůže nepřítele cítit, a proto se ho z této strany nejvíc obává. Podle vědců to znamená, že klubáci upozorní nosorožce na přítomnost nepřítele, ale nejsou schopni naznačit, kde se nachází. Když vědci zjišťovali, jak blízko se k nosorožci s klubáky mohou přiblížit, objevili zjevnou souvislost: Čím víc klubáků se na nosorožci „popásalo“, tím větší byla vzdálenost, na jakou na ně nosorožce upozornili.
Včasné varování
Zcela jinak vypadala situace u nosorožců bez vysílačky. Ti se vědcům hledali v buši mnohem obtížněji, nacházeli je spíš náhodou. Ale téměř žádný z těch, které dokázali najít, na sobě klubáky neměl. To svědčilo o jediném – většinu nosorožců s klubáky vědci prostě nenašli, ptáci je před nimi včas varovali a nosorožci se jim vyhnuli.
Boj s pytláky
Zajímavým zjištěním bylo, že klubáci reagovali pouze na přítomnost člověka, jiné nepřátele jako třeba lvy nebo hyeny nehlásili. Vědci pro to mají několik teorií. Jako nejpravděpodobnější se jim zdá, že se toto chování vyvinulo u klubáků poměrně nedávno v souvislosti s rychlým úbytkem nosorožců v důsledku nadměrného lovu lidmi a ilegálního pytláctví. Klubáci si tak svým varováním vlastně chrání svůj zdroj potravy a zároveň bojují s pytláky.
Mizející klubáci
V posledních letech však nápadně ubývají i samotní klubáci, na mnoha místech dokonce vymizeli zcela. Nosorožci žijící v těchto oblastech tak přišli o pomocníky, kteří je nejen zbavují parazitů, ale hlavně je varují před pytláky. Vědci proto uvažují o možnosti klubáky na tato místa znovu vysadit. Mohl by to být jeden z účinných způsobů boje proti pytlákům.
Pták ohrožený jedem
Klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) je jeden ze dvou druhů klubáků tohoto rodu. Nehledá parazity jen na nosorožcích, tyto klubáky (a to oba druhy) lze zastihnout prakticky na všech velkých afrických savcích včetně domácích. Což je možná příčinou jejich mizení, vědci se domnívají, že hynou na otravu způsobenou protiparazitickými prostředky používanými u domácího skotu.
