Nejnovější důkazy o mrchožravosti a dokonce kanibalismu velkých teropodů pocházejí z lomu Mygatt-Moore v americkém státě Colorado. V období svrchní jury před asi 150 miliony let tu žilo společenství dinosaurů, v němž nejčastějšími velkými predátory byli velcí teropodi rodu Allosaurus a Ceratosaurus.
Když vědci prozkoumali 2368 kostí z Mygatt-Moore, byli překvapeni, kolik z nich je poznamenáno zuby dravých teropodů. A nebyli to jen obrovští býložraví sauropodi a obrnění ankylosauři – 17 % z celkového počtu kousanců se našlo na kostech samotných allosaurů a ceratosaurů.
Těmi, kdo je způsobil, byli zase oni sami. Alespoň v naprosté většině případů – pouze u jedněch zvláště velkých otisků si vědci nejsou jisti. Ty mohl způsobit buď mimořádně vzrostlý allosaurus, nebo větší druh teropoda, jako byl Torvosaurus či Saurophaganax.
Mrchožraví predátoři
Výskyt okousaných kostí – téměř 29 % – je v lomu Mygatt-Moore mnohem vyšší než na jiných dinosauřích nalezištích. A co víc, kousance nejsou jen na částech těla, jako jsou žebra, z nichž se velcí predátoři krmí nejraději, ale i na těch málo výživných, jako jsou například prsty končetin.
Vědci si z toho poskládali obraz prostředí, v němž velcí predátoři z nějakého důvodu trpěli nedostatkem potravy. A srovnávali se s ním tak, jak mohli – mrchožroutstvím. Ten, kdo měl štěstí a něco ulovil nebo kdo přišel ke zdechlině jako první, se najedl nejlépe. Další pak už jen ohlodávali všechno, co se dalo.
Kanibalští tyranosauři
Za takových okolností je těžké si představit, že by se nouzí trpící teropodi neuchylovali ke kanibalismu. I proto vědci považují fosilie z lomu Mygatt-Moore za první důkaz kanibalismu u allosaurů.
Ani zdaleka však nejde o první velké teropody, kteří jsou z něj důvodně podezřelí. Kanibalismus byl patrně rozšířený i mezi tyranosauridy, tedy teropody z čeledi Tyrannosauridae – se slavným T. rexem v čele.
V roce 2010 vědci publikovali své závěry zkoumání stop po zubech na tyranosauří kosti dolní končetiny. Jejich původcem by podle nich jiný tyranosaurus a tyto stopy víc odpovídají těm, jaké vznikají při krmení, než ranám utrženým ve vnitrodruhovém souboji.
Těžký život daspletosaura
Ještě lépe je kanibalismus doložený u jiného tyranosaurida – příslušníka o něco staršího rodu Daspletosaurus, který byl podle některých vědců vývojovým předkem T. rexe. Odborný článek z roku 2015 popisuje lebku mladého, asi 6 metrů dlouhého a 500 kg těžkého daspletosaura (dospělý daspletosaurus měřil až metrů a vážil tun).
Měl zřejmě dost ošklivý život. Na lebce jsou totiž stopy mnoha poranění způsobených zuby jiných daspletosaurů. Většina z nich se zhojila, takže dinosaurus tyto útoky přežil, ale další vznikla posmrtně. Jestli zemřel v boji s jiným daspletosaurem nebo z jiných příčin, nelze určit. Je však téměř jisté, že jiný daspletosaurus jedl jeho maso.
Ulomený dinosauří zub
Dalším podobným případem by mohl být tyranosaurid Gorgosaurus, v jehož stehenní kosti palontologové objevili ulomený zub jiného gorgosaura. Ať už to bylo tak, že jej zabil a pak okousal, nebo se „jen“ živil na jeho zdechlině, pořád je to kanibalismus.
Kromě allosauridů a tyranosauridů jsou však v podezření i další velcí teropodi abelisauridi. Konkrétně rod Majungasaurus z ostrova Madagaskar, kterého – vzhledem k velkému počtu kostí poznamenaných zuby jiných majungasaurů a tomu, že jiní velcí teropodi zde nežili – můžeme pokládat za kanibala docela spolehlivě.
Dnešní kanibalové
Skoro to vypadá, že život velkých teropodů byl přesně takový, jaký si představovali lidé, když v 19. století začali vykopávat první dinosauří kosti – nelítostný a krutý. Je ale třeba si uvědomit, že kanibalismus jako potravní chování není nic výjimečného ani mezi dnešními predátory.
Navzájem se požírají nejen plazi jako varani komodští, ale také savci jako třeba medvědi lední. A konec konců, u některých domorodých kmenů byl kanibalismus tradiční součástí života ještě v minulém století.
Dinosauři: Maratonští chodci
Teropodi byli bipední, to znamená, že chodili jen po zadních končetinách. Jejich nohy byly v poměru k tělu relativně dlouhé, což se tradičně vysvětluje tím, že potřebovali být rychlí. Ať už proto, aby byli efektivní při lovu, nebo aby mohli prchat před svými většími příbuznými. Tohle vysvětlení se však podle nové vědecké studie týká jen některých teropodů.
Malí versus obří
Vědci z americké Marylanské univerzity odhadli maximální rychlost a energetickou náročnost běhu víc než 70 druhů teropodů – od těch, kteří vážili pár kilogramů, po několikatunové giganty.
Z jejich srovnání vyplynulo, že dlouhé nohy souvisely s vysokou rychlostí jen u menších teropodů. U víc než tunu těžkých teropodů, rovnice „delší nohy – vyšší rychlost“ najednou přestala platit. Ti nohatí, jako byl například Tyrannosaurus rex, nebyli nijak výrazně rychlejší než jejich příbuzní s kratšími dolními končetinami.
Vytrvalí pátrači
Jaký tedy měly dlouhé nohy obřích teropodů smysl? Podle vědců svým majitelům přinášely efektivnější a na spotřebu energie méně náročnou chůzi. Což se velkým predátorům, kteří tráví spoustu času tím, že chodí terénem a pátrají po kořisti, muselo velice hodit. T. rex tak zřejmě nebyl žádný sprinter, spíš vytrvalý maratonský chodec.
