Zvířata se před lovci chrání nejrůznějšími způsoby. Nejsnazší je maskování, tedy zbarvení, které co nejlépe napodobuje okolní prostředí. Jiní živočichové naopak volí nápadné barvy, jimiž varují nepřátele, že jsou jedovatí nebo vybaveni žihadlem. A poslední způsob je matení nepřítele. Při pohybu těchto zvířat vznikají optické efekty, které lovce zmatou a oběť má víc času na útěk.
Zmije využívá maskování
Když vědci zkoumali, kterou z popsaných funkcí má klikatý pruh na hřbetě zmije, zjistili, že je multifunkční: Funguje postupně všemi třemi způsoby. Pro pomalé zmije je útěk tou poslední možností, do poslední chvíle věří svému krycímu zbarvení.
Že v tom hraje roli klikatý pruh, o tom se přesvědčili výzkumníci jednoduchým pokusem – kolem turistické stezky rozmístili makety zmijí s klikatým pruhem a hady jednobarevné. Těch jednobarevných hadů si všiml téměř každý, zatímco zmije s typickou kresbou většina lidí přehlédla.
Klikatý pruh jako výstraha
V okamžiku, kdy je zmije nepřítelem odhalena, spoléhá na to, že nápadný klikatý pruh na hřbetě je pro útočníka dostatečným varováním před její jedovatostí. Čím kontrastnější barvy had má, tím účinnější výstraha.
I v tom jsou rozdíly. Základní barva samců bývá šedivá. Černý klikatý pruh kontrastuje s jejich tělem mnohem víc než spíš tmavohnědý pruh na hřbetě většinou béžové samice. Existují i další barevné formy zmijí včetně velmi vzácné zmije černé, která žádný viditelný pruh nemá. Samotná černá barva je dostatečně výrazná a varující.
Neviditelný had
Teprve když nepřítele neodradí ani výstražné zbarvení, snaží se zmije co nejrychleji utéct. A právě tady vědci odhalili nejdůležitější funkci klikatého pruhu. Rychlost, jakou se had plazí do bezpečí, je dostatečná, aby se jednotlivé vrcholy cik-cak pruhu opticky slily v jedinou šmouhu (podobně jako nám roztočené listy rotoru vrtulníku opticky splynou do neostrého kruhu).
Zmije se zdánlivě stává neviditelnou. Nepříteli had zdánlivě zmizí před očima, a než se vzpamatuje, je zmije pryč.
Neplatí pro všechny
Optický klam ovšem funguje jen na zrak savců. Vědci se domnívají, že tento trik zmiji neuchrání před dravými ptáky, z nichž mnozí jsou na lov hadů specializovaní. Ptačí zrak má totiž mnohonásobně vyšší rozlišovací schopnosti - jinými slovy, rozlišuje jednotlivé body pohybující se mnohem vyšší rychlostí než šelmy nebo třeba lidé.
Nebojte se zmije obecné
Zmije obecná (Vipera berus) u nás žije v chladnějších vlhčích oblastech, většinou ve větších nadmořských výškách a je přísně chráněná. Její jed není moc silný, pro dospělého zdravého člověka nepředstavuje velké nebezpečí.
Navíc jím zmije šetří a před uštknutím dává přednost útěku. Přesto se jí lidé obávají. Za zmiji často mylně považují i dva druhy našich užovek (užovku hladkou a podplamatou), které mají tu smůlu, že mají na hřbetě tmavou kresbu.
Užovka podplamatá (Natrix tessellata) žije jen v bezprostředním okolí vod
Užovka hladká (Coronella austriaca) je malá, štíhlá a žije na suchých stepních lokalitách.
