V přírodě jsou vydry plaché, sledovat je během hry je obtížné. Vědci se proto soustředili na vydry chované v zajetí. V zoologických zahradách nejčastěji našli dva druhy asijských vyder, vydru malou (Aonyx cinereus) a vydru hladkosrstou (Lutrogale perspicillata). Právě ty se staly objektem výzkumu.
Vydry a jejich lovecké techniky
Oba druhy jsou blízce příbuzné, a přesto se v mnohém liší. Pro vědce byly podstatné rozdíly v jejich potravních zvycích. Vydra malá se živí hlavně vodními korýši a měkkýši. Potravu hledá citlivými předními tlapkami, jimiž šmátrá v různých skulinách, prohmatává detrit na dně vod, hledá pod kameny. Vydra hladkosrstá je naopak hbitý lovec ryb. Vědci proto očekávali, že se budou lišit i jejich hry.
Proč si zvířata hrají?
Zvířecí hry jsou v zásadě trojího typu. Pohybové, při kterých si zvíře hraje samo a rozvíjí svoje pohybové schopnosti. Hry sociální, kdy si hrají dva nebo více jedinců, pomáhají rozvíjet nejen pohybové schopnosti, ale také vzájemné vztahy. Nakonec jsou tu hry s různými předměty. Právě ty zaujaly vědce u vyder, které si s oblibou hrají s kamínky, různě je převalují v tlapkách a žonglují s nimi.
Oba druhy žonglují jinak
Způsob žonglování s kamínky se u obou druhů lišil. Vydry malé si hrají převážně vleže a kamínky si různě převalují na hrudi z tlapky do tlapky. Vydry hladkosrsté si jimi naopak – a často i ve stoje – různě pinkají, přehazují si je a vyhazují do výšky.
Rozhoduje věk
Vědci zaznamenávali jednotlivá kola her – sledovali, jak staré jsou vydry, které si hrají, zda si víc hrají samci nebo samice a jaká situace hře předchází. Ukázalo se, že na pohlaví nezáleží, samci i samice si hrají stejně. Ovšem věk už hraje roli. Nejméně hravé byly vydry v reprodukčním věku, kterým péče o potomky zabírá většinu času.
Děti a starci
Nejčastěji si u obou druhů hrála mláďata, která se tak učí a rozvíjejí své schopnosti. Ale stejně často si hrály i ty nejstarší vydry, kterým už odpadla péče o mláďata. Jak se zdá, opakují si dříve získané dovednosti, aby se udržovaly v co nejlepší kondici.
Hra z hladu
Největší překvapení přineslo zjištění, kdy se vydry pouštějí do hry. Oba druhy bez rozdílu začínaly s kamínky žonglovat v okamžicích, kdy dostaly hlad. Nasycené vydry se oproti tomu do hry pouštěly jen zřídka. Podle vědců je tak žonglování s kamínky jakousi zástupnou činností, která imituje lov či pátrání po potravě. Připouštějí ale, že potvrzení této hypotézy bude vyžadovat ještě další studii.
Nejmenší a největší vydra
Vydra malá je nejmenší druh vydry: Od čenichu po špičku ocásku měří 90 cm a váží kolem 4 kg. Lov jí usnadňuje neobvyklé přizpůsobení – na předních tlapkách má tak krátké drápky, že nepřesahují bříška prstů. Má kvůli tomu prsty citlivé téměř jako lidé.
Vydra hladkosrstá je naopak největší asijskou vydrou a jednou z největších na světě: Měří kolem 130 cm a váží až 11 kg. Má neobvykle krátkou přilehlou srst a od všech ostatních vyder se liší zploštělým ocasem.
