Ve třicátých letech minulého století byli v Yellowstonském národním parku vyhubeni vlci. To se postupně projevilo na stavu velkých kopytníků, především jelenů wapiti, kteří tvoří jejich hlavní kořist.
Vrbové menu
Jeleni se živí hlavně měkkými mokřadními dřevinami – okusují mladé výhony různými druhů vrb, ale také olší, osik či topolů. Neregulovaný přírůstek jelenů tedy vyústil v poškození většiny vrbových porostů v severozápadních oblastech parku. Zdejší vrby běžně dorůstají výšky přes 4 m, ale na přelomu tisíciletí vzrostlé stromy zcela vymizely, kvůli okusu nevyrostly ani do metrové výšky.
Role stromů v přírodě
Vrby a olše hrají v ekosystému klíčovou roli. Zpevňují břehy vodních toků a udrží i ty podemleté. Vytvářejí tak množství úkrytů pro ryby a další vodní živočichy. Spadané listí a větve jsou zdrojem potravy pro spoustu vodních bezobratlých. Z vrbových větví si stavějí své hráze bobři a rozšiřují tak mokřady, v nichž se daří nejen samotným vrbám, ale také obojživelníkům a bahňákům.
Návrat vlků
V letech 1995-96 byli vlci do parku Yellowstone zpětně vysazeni. V této době už ve studované oblasti žilo téměř 20 tisíc jelenů wapiti! A s nimi i další velcí kopytníci – bizoni, losi a jelenci, kteří se na ničení vrbových porostů také podíleli. Po zavedení vlků proto vědci s napětím čekali, zda se jejich přítomnost projeví na populaci kopytníků a v souvislosti s tím i na vzrůstu vrb a dalších břehových porostů.
Už zase rostou
První průzkum proběhl v letech 2001-2004, kdy se porosty vrb začaly vzpamatovávat. Jeho výsledky nyní vědci srovnali se současným stavem. Od vysazení vlků se počet jelenů podle očekávání výrazně snížil – v loňském roce už jich v oblasti žilo jen málo přes čtyři tisíce. A na vzrůstu vrb se to projevilo - navzdory zhoršeným klimatickým podmínkám (suchu a oteplování) vrby na mnoha místech dosáhly výšky od tří do čtyř metrů.
Vítězství jen někde
Podobně se obnovily i husté křoviny, které chrání malé semenáčky a umožňují tak stromům nerušený růst. Vědci ovšem mapovali stromy a křoviny v několika odlišných lokalitách. A našli mezi nimi významné rozdíly. Zatímco břehové porosty křovin a vzrostlých stromů se obnovily z 80 %, na jiných místech to bylo stěží 22 % a někde se situace nezměnila vůbec.
Bizoni a bobři
Příčinou v tomto případě nejsou jeleni, ale bizoni, jejichž počty se v posledních letech v parku zvýšily. Ti sice spásají hlavně trávu, přesto stromy ničí. Nejen okusem, o ty vzrostlé se s oblibou drbou a tlučou do nich rohy, takže je lámou a vyvracejí. Na některých místech pak dílo dokonali bobři, kteří zbývající stromy pokáceli. Jejich činnost ale nakonec vrbám zase pomůže – umožní jim šíření na nová místa.
Velcí kopytníci Yellowstonu
Jelen wapiti
Jelen wapiti (Cervus canadensis) patří mezi největší jeleny tohoto rodu: Býci mohou vážit až 330 kg a v kohoutku měří 1,7 m. Laně jsou o 40 % menší
Bizon americký
Bizon americký (Bison bison) byl v 19. století téměř vyhuben, Yellowston je jediné místo v zemi, kde žije nepřetržitě od prehistorických dob. Severní části parku dnes obývá přes 3500 jedinců
Los yellowstonský
Zatímco býci některých poddruhů losa váží až 700 kg, ten yellowstonský (Alces alces shirasi) je ze čtyř amerických poddruhů nejmenší, býci neváží víc než 340 kg
Jelenec ušatý
Jelenec ušatý (Odocoileus hemionus) se v parku zdržuje jen v létě, na zimu migruje do nížin. Vzácněji se v parku objevuje i jelenec běloocasý (O. virginianus)