Vidět zblízka netopýra je zážitek. Dokonce jsem si ho mohla pohladit. Tedy jen Drákulu, ta je po osmi letech života v lidské péči ochočená. Sice se jí moc nelíbilo, když ji panička budila, ale nabídnutý cvrček ji s tou malou nepříjemností smířil.
Vzápětí začala mlít tlamičkou, a i když jsme nic neslyšely, bylo jasné, že něco povídá. Teprve malý zvukový detektor převedl její vysokofrekvenční hlas do skřípavých zvuků o vlnové délce slyšitelné lidským uchem. A podle toho, jak se rozhlížela, bylo jasné, o co jí jde: Jen jeden cvrček? A kde je přídavek?
Na lovu netopýřích zvuků
Zmíněný detektor je jedna z nejdůležitějších pomůcek všech netopýrářů. Každý netopýr se totiž ozývá trochu jiným hlasem typickým pro ten který druh. Takže zoolog ho ani nemusí ve tmě kdesi nad hlavou vidět – podle hlasu převedeného do slyšitelných zvuků snadno pozná, že tady někde netopýr loví a určí i o jaký druh se jedná.
Netopýrů u nás dnes žije 27 a všechny jsou chráněné – nejen šest kriticky ohrožených vyhynutím, ale i ty nejběžnější. A díky mezinárodním úmluvám jsou chráněné i v celé Evropě.
Náhradní bydlení
Přes všechny snahy u nás netopýři nemají snadný život. I když dnes většina lidí nevěří různým pověrám, ohrožuje je neznalost. Netopýři se totiž lidem nevyhýbají. Spíš naopak, jak ubývá jejich přirozených úkrytů v jeskyních, skalních puklinách a stromových dutinách, stále častěji je hledají v blízkosti lidí.
Zabydlují se v podkroví domů a chat, ve stodolách, sýpkách a sklepeních a dokonce i v různých větracích otvorech a skulinách mezi panely v městských panelácích. A tady všude jim hrozí nebezpečí.
Co s netopýry?
Někomu vadí, že mu netopýři znečišťují dům a protože neví, jak tomu zabránit, snaží se jich zbavit. Mnohem větší problém ale představují rekonstrukce domů, jejich zteplování, opravy nebo ochranné nátěry střešních trámů jedovatými látkami.
A právě v těchto případech pomáhají pracovníci České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON). Její členové zájemcům radí, jak zachovat vletové otvory na půdu, jaké materiály používat, jak připravit netopýrům náhradní bydlení v budkách nebo jak se bránit znečišťování půdy trusem.
Ochrana „létajících myší"
Česká společnost pro ochranu netopýrů se ale neomezuje jen na rady lidem, u kterých se netopýři zabydleli. Pro většinu lidí jsou netopýři „jakési létající myši“, o kterých nic moc neví. Drákula a Terezka tak mají důležité poslání – spolu se svou paničkou jezdí na besedy do škol a účastní se různých „netopýřích“ akcí.
Na nich předvádějí, jak jsou roztomilé, seznamují lidi se svými potřebami a získávají nové příznivce pro své volně žijící příbuzné, kteří už díky nim budou vědět, jak netopýrům pomáhat. Třeba jen tím, že je nebudou rušit ani v letních koloniích, ani na zimovištích.
Netopýří rok
Březen až duben:
Netopýři opouštějí zimní úkryty, intenzivně loví, aby dohonili zimní ztráty, někdy dokonce ve dne. Přeletují a setkávají se v přechodných úkrytech.
Květen:
Samice se sdružují do tzv. letních kolonií, v nich mohou být až stovky jedinců. Celá kolonie se usadí ve vhodném úkrytu, který využívá často po celé generace. Samci v tomto období žijí většinou samotářsky.
Červen až červenec:
Samice rodí obvykle jediné mládě a 4-5 týdnů ho kojí. Když vyráží na lov, nechává ho v úkrytu, kde se všechna mláďata k sobě tisknou a vzájemně zahřívají.
Srpen až září:
Letní kolonie se rozpadají, mláďata se učí samostatně lovit, všichni si vytvářejí tukové zásoby na zimu. V přechodných úkrytech se setkávají samci se samicemi a páří se.
Říjen až listopad:
Netopýři se začínají stěhovat na zimoviště. Vyhledávají jeskyně, štoly a další úkryty využívané po celé generace, v nichž se ukládají ke spánku.
Prosinec až únor:
Netopýři hibernují, sníží svůj metabolismus, aby jim tukové zásoby vydržely až do jara. Přesto se čas od času probouzejí, aby se napili nebo se při změně teploty přesunuli na vhodnější místo.