Boj o pozici vůdce smečky si asi představujeme všichni stejně. Starého zkušeného vůdce neustále vyzývají ctižádostiví mladí samci. Vede je k tomu touha po mocenském postavení, které by jim mimo jiné zajistilo přednostní právo na kořist i možnost dvořit se samicím.
Je to velké pokušení a jednoho dne nevyhnutelně dojde k tomu, že starý samec v boji o moc prohraje a jeho místa se ujme mladší jedinec. Bude vládnout až do doby, kdy sám zestárne a své postavení už nebude schopný obhájit.
Volba vůdce u šimpanzů
Přímočará volba vůdce v souboji existuje například u vlků. U jiných zvířat je to složitější. Příkladem mohou být naši nejbližší příbuzní - šimpanzi. V jedné tlupě může být vůdce, neboli alfa samec, agresivní tyran, který své poddané ovládá hrubou silou.
V čele jiné tlupy ale může stát méně silný, zato politicky obratný samec. Vedoucí postavení získal díky podpoře jiných samců nebo i samic, které mají v tlupě významné postavení. Podporu si zasloužil svou inteligencí, schopností řešit každodenní problémy tlupy a přátelským chováním.
Takže když jeden šimpanz probírá druhému srst, může za tím být nejen náklonnost, ale i politika. Stejně tak, když samec něžně polechtá mládě některé samici. Možná v duchu kalkuluje, že ji tak získá na svou stranu.
Alfa nemusí být nejsilnější
Souboj a politikaření nejsou jediné možnosti, jak společensky žijící zvířata získávají své vůdce - alfy. U některých, jako jsou africké hyeny skvrnité, je to vlastně dané předem. Nejvyšší postavení automaticky získává potomek dominantních rodičů. Hyeny žijí v matriarchátech, takže tlupě vládne samice, která toto postavení zdědila po své matce.
Rozhodovacím kriteriem ale může být i věk – třeba sloní stádo vždy vede nejstarší, a tudíž nejzkušenější samice. S věkem roste moudrost, takže to i z lidského pohledu dává dobrý smysl.
Což se ale nedá říct o způsobu volby vůdce hejna drobných ryb koljušek tříostných, kde se vůdcem stává… nejhezčí rybička ze všech! A ve skutečnosti to není špatný způsob výběru. Výrazné zbarvení a lesklá kůže je totiž známkou síly, zdraví a vysoké schopnosti přežít.
Psi hyenoví hlasují „kýcháním“:
Demokracie u zvířat
Ať už své postavení získal jakkoli, vůdce má obvykle výsadní postavení. To ale neznamená, že si vždycky může rozhodovat, jak se mu zachce. U překvapivě velkého počtu druhů se totiž projevuje jakási obdoba lidské demokracie. Například ve smečce psů hyenových se kýchavými zvuky hlasuje o tom, jestli se půjde na lov. Pokud kýchá příliš malý počet psů, zůstane smečka doma, ať si o tom vůdčí jedinec myslí cokoli.
Drobné šelmy surikaty hlasují o tom, jak rychle se budou pohybovat při hledání potravy, afričtí buvoli nebo jeleni evropští se společně rozhodují o přesunu z jedné pastviny na druhou. Být vůdcem tedy neznamená mít absolutní moc ani u zvířat.
