Dingo pralesní, jak se tento pes správně jmenuje, byl popsán v roce 1897 podle jedince uloveného v horách ve výšce přes 2000 m. Později se pár těchto psů dostalo do zajetí a tato zvířata jsou předky všech dnes v zajetí chovaných zpívajících psů. To nutně vedlo k páření příbuzných jedinců a tím i ke změnám jejich genů – mnohé se vytratily a vědci už začínali pochybovat, zda jde vůbec ještě o původní druh.
Horský pes
Centrální horské oblasti Papuy Nové Guineje jsou špatně přístupné a málo zalidněné. Ale čas od času se objevily zprávy o divokých psech, kteří žijí v těchto horách ve výškách přes 4000 m. Jsou velmi podobní zpívajícím psům chovaným v zajetí včetně jejich zvláštního melodického vytí. Vědci je opatrně nazvali horským divokým psem, protože si jejich vzájemným příbuzenským vztahem nebyli jisti.
Drsné prostředí
V roce 2016 se výzkumníci vydali do hor v blízkosti dolu Grasberg, největšího zlatého dolu na světě. Ve výškách kolem 4000 m, kde jsou vedle bahna a hromad důlních výsypek jen skály a suťoviska, byli divocí psi v předchozích letech spatřeni. I když jsme v tropech, roste tu jen tuhá tráva, mechy a lišejníky, teplota v noci klesá ke 2 oC a přes den nevystoupá nad 11 oC. A téměř neustále je tu mlha nebo prší.
Plaché šelmy
V tak drsném prostředí nebylo hledání plachých šelem jednoduché. Nálezy trusu jejich přítomnost potvrdily, záběry z fotopastí pomohly vytipovat místa, kde se psi nejčastěji zdržují. Díky tomu vědci objevili smečku 15 divokých psů a nejméně jedno doupě s mladými. Odchytit živého psa se jim ale nepodařilo.
Druhá výprava
K přečtení genetických informací vědci potřebují vzorky tkání, a tak se do stejné oblasti o dva roky později vrátili. Položili tu klecové pasti, tentokrát úspěšně. Odchytili dva psy, které uspali, odebrali potřebné vzorky a pak je vybavené obojkem s vysílačkou zase pustili. Později získali vzorky třetího jedince sraženého autem. Navíc zjistili, že se smečka rozrostla na 18 jedinců, z nichž osm byli jejich „staří známí“ z minulého výzkumu.
Nevyhynuli!
Při srovnávání genů horských psů s geny zpívajících psů ze zajetí, bylo objeveno tolik shodných znaků, že bylo jasné, že jde o jediný druh. Předkové zpívajících psů v lidské péči, kteří se jako první dostali do zajetí, tak byli horští psi – nebo, chcete-li, zpívající psi. Ti nikdy nevyhynuli, jen byli lidmi vytlačeni do neobydlených hor. Objev pomůže i populaci psů v zajetí: Obnoví jejich genetickou proměnlivost a posílí tak jejich životaschopnost.
Novoguinejský zpívající pes
Dingo pralesní neboli novoguinejský zpívající pes byl původně považován za samostatný druh a dostal jméno Canis hallstromi. Genetické výzkumy posledních let ale potvrdili, že je spolu s australským dingem odlišnou vývojovou větví nejstarších předků psa, která dala vznik jihoasijským a oceánským plemenům. Dingo pralesní tak dnes nejčastěji nese jméno Canis lupus hallstromi na rozdíl od australského dinga C. l. dingo, s nímž je příbuzný, ale ne totožný.
