Dlouho se zdálo, že jediné, co rostliny znají, je nemilosrdný boj o prostor, vzduch a světlo. Objevy různých způsobů jejich signalizace však odhalily, že se dá mluvit o určité výpomoci mezi rostlinami. Kupříkladu rostlina, kterou napadnou škůdci, uvolní signalizační chemikálie a varuje tak jiné rostliny.
Na novou úroveň však naše znalosti o tom, jak na sebe rostliny „umí být hodné“, posunula práce botaniček z britské Univerzity v Portsmouth. Místem jejich studie bylo nehostinné prostředí sádrovcových pustin na jihozápadě Španělska. Zdejší rostliny musí růst v půdě velice chudé na živiny a s minimem vody. A vzájemná pomoc je pro ně způsobem, jak si zlepšit šance na přežití a rozmnožení.
Šance na přežití rostlin
Na objev vědkyně přišly sledováním rostlin suchomilných devaterníků a kamejek po celý jejich životní cyklus – od maličkého semenáčku až po plně vzrostlou rostlinu. Přitom si všimly, že pokud je semenáček na nějakém velmi nepříznivém místě, například písečné duně nebo holém vrcholku hory, budete mít lepší šanci na přežití, pokud vyklíčíte ve stínu starší a větší rostliny.
Což je logické – vaše „chůva“ vám poskytne stín, bude se pod ní lépe držet vlhkost a ještě vám půdu pohnojí svými opadanými listy. Pro semenáček to jsou daleko lepší podmínky, než jaké by měl, kdyby si někde osaměle rostl na vlastní pěst.
Prospěch pro chůvu
Pozoruhodné však bylo, že i rostlina „chůvy“ z přítomnosti semenáčků zjevně těžila, protože na ní časem vyrašilo daleko víc květů než na stejných, ale osamělých rostlinách rostoucích ve srovnatelných podmínkách v okolí. A víc květů znamená větší šanci na úspěšnou produkci semen a rozmnožení.
Vysvětlení pozitivního efektu pro „chůvu“ je o něco složitější než v případě prospěchu semenáčků. Podle autorek studie přítomnost většího počtu rostlin spouští v prostředí celou kaskádu pozitivních reakcí. Patří k nim například to, že kombinace „chův“ a semenáčků přitahuje větší počet a víc druhů opylovačů než samotné „chůvy“ či semenáčky.
Biodiverzita vítězí
Víc hmyzu a víc plodů a semen zase láká živočichy, kteří svým trusem zvyšují množství živin a mění složení mikroorganismů v půdě. Zdá se tedy, že vítězem tu nejsou jen semenáčky a „chůva“, ale i rozmanitost všeho živého (neboli biodiverzita) jako taková. A čím je větší, tím jsou vyšší šance na dlouhodobě zdravé a funkční životní prostředí.
„Chůvy“ a semenáčky
A) Časné vývojové stadium
Osaměle rostoucí vzrostlá kamejka (horní část obrázku vlevo). Kamejka „chůva“, pod níž roste semenáček devaterníku (uprostřed). Osaměle rostoucímu semenáčku (horní část obrázku vpravo) se daří hůř než tomu pod „chůvou“
B) Pozdní vývojové stadium
Osaměle rostoucí vzrostlá kamejka (spodní část obrázku vlevo) má méně květů než „chůva“, pod kterou vyrostl devaterník (spodní část obrázku uprostřed)
Včasné varování
Na začátku textu jsme zmínili, že rostliny napadené škůdci, jako jsou například sarančata, vypouštějí chemický varovný signál. Když jej zaznamenají rostliny v jejich okolí, mají šanci se připravit na hmyzí útok. Jak taková bojová příprava vypadá?
Rostliny ve svých tkáních okamžitě zesílí produkci látek, které jsou pro hmyz jedovaté, odpuzující nebo mají hořkou chuť. Mají tak šanci, že znechucení škůdci budou hledat potravu jinde. A co je velká výhoda, kvůli systému varování od sousedů nemusí tyto na výrobu náročné látky produkovat neustále, ale jen když je potřeba.
