Velkým africkým savcům je věnována spousta studií, ale o těch malých, žijících skrytě v horních patrech tropických pralesů, se ví velmi málo. Z mnoha míst dokonce chybějí informace o jejich druhovém zastoupení a početnosti, což jsou základní data potřebná k jejich ochraně. Alespoň částečně vyplnit tyto mezery se pokusil tým vědců z Helsinské univerzity.
Hlasy pralesa
Noční živočichové v tropickém pralese se studují těžko. Pokud se zdržují v hustých korunách stromů, je to téměř nemožné. Problém s tím dokonce mají i samotná zvířata: Přes husté větve se v členitém terénu navzájem nevidí. Pro komunikaci proto používají hlasové signály často o síle větší než 100 decibelů. Ty se nesou korunami stromů do značné vzdálenosti a jsou typické pro každý jednotlivý druh.
Nahrávací „studio“ v pralese
Pohoří Taita na jihovýchodě Keni sousedí s Národním parkem Tsavo. Většina původních pralesů tu byla vykácena, ale jejich roztroušené zbytky jsou domovem mnoha vzácných druhů živočichů včetně dosud blíže neurčených stromových damanů a komb. K jejich určení a odhadu, v jak početných populacích zde žijí, se vědci rozhodli poslouchat jejich zvučné hlasy. Kromě osvědčených fotopastí se vybavili i kvalitními nahrávacími soupravami.
Dva druhy komb
K přesnému určení druhu vědci využili již existující databázi nahrávek hlasů afrických savců pořízených v jiných oblastech. Ukázalo se, že v horách Taita žije jeden druh stromových damanů a dva druhy komb. Jednou z nich je velká komba Garnettova (Otolemur garnettii), která se dělí na čtyři poddruhy. Hlasové nahrávky jednoznačně zařadily kombu z taitských hor do poddruhu O. g. Lasiotis.
Daleko od domova
Druhá komba vědce překvapila. Její hlas prozradil, že jde o kombu dianskou (Paragalago cocos), která normálně žije při pobřeží Keni. A to je nějakých 160 km vzdálené. Komby na pobřeží navíc žijí ve výškách do 350 m n. m., zatímco jejich izolovaná populace v taitských horách obývá pralesy ve výškách 1500–1900 m n. m.
Jak se tento druh dostal tak daleko, je záhadou, protože obě oblasti od sebe dělí suchá a téměř bezlesá savana, což je pro pralesní poloopice nepřekonatelná překážka.
Nový daman
Největší překvapení připravily nahrávky hlasů damanů. V současné době jsou známy tři druhy damanů rodu Dendrohyrax: daman stromový (D. arboreus), daman pralesní (D. dorsalis) a daman horský (D. validus). Jenže hlasy damanů z taitských hor se nepodobaly hlasům žádného z nich.
Rozdíly byly tak velké, že vědci došli k závěru, že jde o nový, dosud neznámý druh. Jeho přesné zařazení však bude vyžadovat prostudování biologických vzorků, jeho tělesných znaků a vzorců chování. Zatím tak zůstává beze jména.
Malí „sloni“
Damani jsou zvláštní starobylá zvířata. Vzhledem připomínají přerostlá morčata nebo králíky, přesto s nimi mají pramálo společného. Na prstech nemají drápy, ale nehty připomínající kopýtka.
Samcům vyčnívají z tlamy horní řezáky přeměněné v miniaturní kly. To je jeden z nejnápadnějších znaků, který napovídá, že nejbližší příbuzní damanů jsou sloni. Také sloní kly jsou přeměněné řezáky, zatímco kly většiny jiných savců jsou špičáky.
Se slony (a sirénami) spojuje damany i řada dalších anatomických a fyziologických znaků, které však nejsou tak patrné na první pohled.
