Ačkoli se dokáže naučit plavat a vodu má v oblibě, člověk je tvor suchozemský. Delfín je vodní živočich a na rozdíl od nás, on do našeho živlu vstupovat nemůže. Společného předka lidé a delfíni měli naposledy před 95 miliony lety – v období křídy, kdy po zemi chodil například býložravý dinosaurus Titanosaurus nebo dravý Australovenator, a kdy savci byli na samém počátku své existence.
Podle vědců však delfíni a primáti včetně člověka sdílejí některé osobnostní rysy. A právě to by mohlo vysvětlit, proč se u nás delfíni (stejně jako knihy a filmy o delfínech) těší takové oblibě.
Zvědaví a společenští
Odborníci zkoumali 134 delfínů skákavých (Tursiops truncatus) chovaných v zoo, delfináriích a mořských akváriích v osmi různých zemích světa. Psychologové z britské Univerzity v Hullu pro ně vytvořili „dotazník“ se 42 otázkami, který nechali vyplnit lidem, kteří se o delfíny starají. Jeho součástí byly například osobnostní rysy jako „hravý“ nebo „tvrdohlavý“.
Úkolem ošetřovatelů nebo trenérů bylo na číselné stupnici ohodnotit, jak moc každého delfína vystihuje ten který charakter. Vědci pak z dotazníků zjistili, že ačkoli se vyvíjeli v tak odlišném prostředí, delfíni a suchozemští primáti včetně člověka sdílejí některé osobnostní rysy: Otevřenost vůči zkušenostem, s níž souvisí zvědavost, přívětivost a společenskost.
Velká pětka
U lidí existuje pět hlavních rysů, takzvaná velká pětka rozměrů osobnosti, pro kterou se v angličtině používá akronym OCEAN – otevřenost (openness), svědomitost (conscientiousness), extraverze (extraversion, popisuje společenskost a aktivitu), přívětivost (agreeableness ) a neuroticismus (neuroticism, to, jak prožíváme negativní emoce).
Dřívější výzkum ukázal, že některé z nich se neprojevují jen u nás, ale také u zvířat, jako jsou například šimpanzi. Nová studie se jejich hledáním jako vůbec první zabývala u delfínů, kteří jsou stejně jako šimpanzi vysoce inteligentní, utvářejí si mezi sebou společenské vazby a mají kulturní tradice.
Svědomitý pohodář delfín
Kromě tří osobnostních rysů, které sdílejí s lidmi, však mají delfíni podle vědců ještě čtvrtý, svůj vlastní a zřejmě unikátní. Vědci jej popisují jako „směrovost“ (directedness), směs vysoké svědomitosti a nízkého neuroticismu.
S trochou nadsázky bychom tak typického delfína zřejmě mohli přirovnat k milovníkovi společenských akcí, který ale na večírku nezapomíná, že má jít druhý den do práce. A který se nenechá rozhodit tím, že si s ním někdo odmítne zatancovat.
