Do map Druhého evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků se dostali i ptáci, kteří tu nejsou původní, ale přicestovali odjinud. Z celkového počtu jich je 57.
Birdwatching je občanská věda
Tak rozsáhlé mapování není práce pro jednoho ornitologa. Pozorování ptáků (birdwatching) provozuje spousta nadšených amatérských ornitologů. A právě ti mají na tvorbě atlasu lví podíl.
Jde možná o vůbec největší projekt občanské vědy zaměřený na biodiverzitu: Zapojilo se do něj přes 120 tisíc ptáčkařů včetně českých, kteří propátrali 11 milionů kilometrů čtverečních často obtížného terénu. Na přípravě vlastního atlasu pak pracovalo 348 autorů a téměř 50 výtvarníků z celé Evropy.
K čemu je mapování ptáků?
Poslední mapování, jehož výsledkem byl první Atlas hnízdního rozšíření ptáků, proběhlo před 30 lety. Od té doby se v Evropě mnohé změnilo. Především klimatické podmínky, ale také způsob zemědělského hospodaření, ubyly louky a přirozené pastviny, změnila se rozloha a složení lesů a rozrostla se města a dopravní síť.
Na druhou stranu se zvýšila ochrana mokřadů a řady dalších cenných území. To vše ovlivňuje celý ekosystém včetně ptačí populace. Srovnáním obou atlasů můžeme vidět, jak se za těch 30 let změnila.
Co na mapě uvidíte
Celou Evropu ornitologové rozdělili na síť čtverců: Každý čtvereček na mapě má ve skutečnosti rozměr 50 x 50 km. Oranžové (případně růžové) čtverečky označují území, na nichž se sledovaný druh vyskytoval před 30 lety a dnes už tam nežije.
Modré (nebo zelené) čtverečky označují území, kde se druh vyskytuje v současné době, ale nežil tam před 30 lety. A šedivé čtverce jsou místa, kde druh žije trvale, žil tam před 30 lety a žije tam i dnes.
Červenka obecná (Erithacus rubecula)
Její populace se prakticky nezměnila. Je totiž velmi přizpůsobivá a z původně lesních stanovišť si našla cestu i do velkých měst, kde jí k životu často stačí shluk hustého křoví někde v parku nebo zahradě.
Chocholouš obecný (Galerida cristata)
Původně stepní druh byl u nás ještě ve druhé polovině minulého století běžný, dnes mu hrozí vyhynutí. K životu potřebuje přehledný terén s nízkou vegetací, vyhovují mu neobhospodařované plochy. Za jeho úbytek v celé Evropě mohou hlavně změny v zemědělském hospodaření.
Dudek chocholatý (Upupa epops)
Za jeho úbytkem na mnoha místech Evropy mohou změny v zemědělském hospodaření. K životu potřebuje pestrou krajinu se skupinami stromů, nízko spásanými pastvinami a remízky. K nám se začal vracet v souvislosti s přibýváním pastvin velkých kopytníků.
Husice nilská (Alopochen aegyptiaca)
Je příkladem rychle se šířícího invazního druhu. V 19. století byla vysazena v Anglii, odkud se přes kanál La Manche dostala do západní Evropy. Začátkem 21. století se poprvé objevila i u nás. Dnes už obsadila prakticky celou naši zemi a její šíření nejspíš bude pokračovat dál na východ.
Jeřáb popelavý (Grus grus)
Tito elegantní ptáci se postupně šíří ze severu k jihu, což se projevilo i u nás – přibývají místa, kde pravidelně hnízdí. K životu potřebují mokřady zarostlé rákosím a nízkými křovinami, důvodem tak je nejspíš ochrana mokřadů i menších podmáčených lokalit.
Mandelík hajní (Coracias garrulus)
Ještě v polovině minulého století u nás pravidelně hnízdil, ale do konce tisíciletí prakticky vymizel. Ubývá v celé Evropě, potřebuje pestrou krajinu s remízky a teplými lesy s doupnými stromy, tedy takovými, které nabízejí přírodní dutiny. Příčinou úbytku je nedostatek hnízdních možností a růst zemědělství.
Morčák velký (Mergus merganser)
Morčák velký severská rybožravá kachna, která se rychle šíří na jih. U nás bylo první hnízdění zaznamenáno v roce 1999, od té doby našla domov na mnoha místech naší republiky.
Strnad zahradní (Emberiza hortulana)
Drobný nenápadný pěvec patří k nejrychleji mizejícím ptákům Evropy. Hlavní příčinou je úbytek vhodného životního prostředí: suchých řídce zarostlých lokalit a změny v zemědělském hospodaření.
Volavka bílá (Ardea alba)
Patří k druhům, jejichž hnízdní areál se rozšiřuje od východu k západu. Ještě na přelomu tisíciletí se přitom u nás daly pozorovat jen jedinci na tahu. Vliv na její šíření má nepochybně jak přísná ochrana druhu, tak ochrana mokřadů.
Drop velký (Otis tarda)
Tento výlučně stepní pták doplatil na změny v zemědělském hospodaření a skladby pěstovaných plodin. U nás v současné době nehnízdí, ale díky záchrannému programu v sousedním Rakousku se na jižní Moravě občas objevují zatoulaní jedinci.
