Teorie dopadu
V roce 1980 se objevila tzv. impaktní teorie o dopadu velkého mimozemského tělesa. Tato teorie, označovaná podle svého hlavního autora jako Alvarezova teorie, vyvolala bouřlivou diskuzi. I přes odpor mnoha vědců pro ni nakonec přibylo tolik důkazů, že nemohla být odmítnuta.
Před 66 miliony let skutečně dopadla na povrch planety asi 10 až 15 kilometrů velká planetka, jejíž srážka se zemí vyvolala hromadné vymírání. Nejslavnější obětí této události se stali dinosauři, nebyli ale zdaleka jediní. Vyhynuly tři čtvrtiny všech tehdejších druhů!
Dinosauři nepřežili sluneční clonu
Jak ale badatelé zjistili, že právě tato srážka vedla k velkému vymírání na celém světě? Fyzikové a klimatologové už krátce po publikování Alvarezovy teorie potvrdili předpoklad, že ohromné množství prachu a rozdrcené i roztavené zeminy bylo katapultováno vysoko do atmosféry, kde se rozptýlilo a na dlouho zastínilo sluneční záření.
Po dobu několika měsíců až let mohla být i v poledne tma jako večer po západu Slunce. Rostliny nemohly růst a celé potravní řetězce se rychle rozpadly. Luis Alvarez se také domníval, že brzy nastal strašlivý mráz, který nemohli dinosauři přežít. A právě zde mu dává zpětně za pravdu moderní věda.
Doba zimy a mrazu
Nové zdokonalené počítačové modely klimatu ukazují, že po dopadu se skutečně na dobu několika let propadly celosvětové teploty v průměru o 25 až 40 °C. To je zhruba stejné, jako byste se z letního koupání v bazénu rychle přenesli do zimního lyžařského střediska – ovšem v plavkách a bez přípravy.
Návrat k normálu přitom nastal až zhruba po třech desetiletích. Dinosaury navíc už předtím z velké části vyhubilo smrtící infračervené záření vyvolané vracejícími se částečkami vyvržené roztavené hmoty zahřívajícími atmosféru.
Kdo z tehdejší fauny se dokázal zachránit například v jeskyních nebo pod vodní hladinou, už neměl šanci přežít opačný extrém – roky mrazu, vyvolané takzvanou impaktní zimou. Když se konečně oteplilo, éra dinosaurů už byla nenávratně pryč.
Vražedný projektil
Zmíněná planetka (také asteroid) zřejmě pocházel z Hlavního pásu mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Jeho rozměry neznáme, ale vědci odhadují, že musel měřit kolem 10 km a vážil řádově biliony tun.
Se Zemí se srazil nepředstavitelnou rychlostí asi 25 km/s, což je téměř třicetkrát vyšší rychlost, než jakou dnes létají dopravní letadla! Doslova se dá říci, že v tu chvíli se se Zemí srazil ekvivalent nejvyšší hory světa Mount Everest letící třísetnásobkem rychlosti Formule 1.
V oblasti dnešního Mexického zálivu vznikl kráter Chicxulub široký kolem 200 kilometrů, dnes je pohřben pod povrchem poloostrova Yucatan a částí dna samotného zálivu.
